School Days (CZ)

•Twelve•

Dobré ráno! 😍 Chtěla jsem vám říct, že o víkendu odjíždím a nebudu mít wifi. 🙁 Proto přidávám jednu kapitolku dneska jako omluvu. 😘 Moc děkuji za komentáře a hlasy u minulého dílu. 💗 Jste opravdu skvělí! 💞
PS: Užijte si dnešní prázdniny! 😉

Šár ❤

Sjeli jsme z hlavní silnice a po boční cestě se blížili k pobřeží. Už jsem se nemohla dočkat, až vyskočím z auta a moje žabky se proboří do jemného horkého písku. Jeli jsme celkem dlouho, ale řekla bych, že to tu ostatní už dobře znají.

Konečně jsme dorazili na místo určení. Austin dojel po prašné cestě až na malý plácek a nechal auto zaparkované ve stínu pod velkými palmami. Vypnul motor a všichni tři jsme konečně vystoupili.

Bylo tu překrásně. Zlatý písek se vlivem ostrého odpoledního světla třpytil a od azurové mořské hladiny se odrážel velký sluneční kotouč; nad vodou se tyčily bílé skály porostlé zelenými travinami a keři.

Před chvílí naštvaná Jess mě nyní popadla za ruku a táhla k vodě. Hodila jsem kabelku na zem a bylo mi jedno, že z ní potom budu muset vyklepávat malá zrníčka písku. Vysvlékla jsem se z černých šatů a rozběhla se s Jess do teplého moře. Začaly jsme po sobě cákat vodu a hlasitě se u toho smály. "Jak malý holky," zaslechla jsem, jak se Austin uchechtl nad naším počínáním. Chytl Jess za pas a hodil s ní do slané vody. V tu chvíli jsem si vzpomněla na Marka a nálada mi o stupeň klesla.

×××

Ležela jsem na zádech na osušce položené v rozpáleném písku a poslouchala své oblíbené písničky. Někdo mi však vytrhnul sluchátko z ucha a probral mě tak ze sladkého polospánku.

Skláněla se nade mnou tmavá mužská silueta. "Jdeš se se mnou projít?" zeptal se vesele. Zvedla jsem se do sedu a nasadila si sluneční brýle, abych konečně něco viděla. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jelikož jsem si nebyla jistá, že je otázka kladená právě mně. Vrátila jsem se pohledem k němu. James pozvedl obočí: "No?" Na tváři se mu objevil pobavený úšklebek. "Nevidím důvod, proč bych s tebou měla někam jít!" odsekla jsem s drzým tónem v hlase. "Ale no tak! Nechovej se jak princezna a pojď se trochu pobavit!" falešně se zamračil, ale jeho čokoládové oči mu jiskřily. "Fajn!" zavrčela jsem nevrle. Hlavně ať mě už přestane provokovat!

×××

Neměla jsem ponětí, kam s Jamesem míříme. Museli jsme projít menším lesíkem, díky čemuž jsme se dostali ke strmému svahu. James sjel pomalu dolů a natáhl ruce směrem ke mně, aby mi pomohl. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem mu dovolila, aby mě chytil za boky a sundal k němu na písčitou zem.

Ještě chvíli jsme pokračovali pěšky, až jsme došli k malé zátoce s vodopády.

"Wow!" vydechla jsem konečně. James se na mě podíval s vítězným úsměvem na rtech: "Věděl jsem, že se ti tu bude líbit." "Nechápu, proč sem ostatní nechodí. Vždyť se na to podívej," vstoupila jsem do azurové vody, roztáhla ruce a zvedla hlavu k nebi. "Nechodí sem, protože o tomhle místě neví," pronesl jako by nic a nespouštěl ze mě pohled. Cítila jsem, jak mě propaluje svýma hnědýma očima. "Je to moje místo!" řekl rozhodně. "Jestli je to tvoje místo, tak proč jsi mne sem bral?" Hodila jsem po něm nechápavý pohled a čekala na odpověď. Chvíli přemýšlel, a pak jen pokrčil rameny: "Říkal jsem si, že to oceníš. Nemusíš tu zůstávat, jestli-" "Ne, to ne! Mně se tu opravdu moc líbí." Věnovala jsem mu upřímný úsměv a on mi ho opětoval.

×××

S Jamesem jsme si povídali asi dvě hodiny. Popravdě ani není tak špatný, jak jsem si předtím myslela. Když jsme došli zpátky na pláž, všichni po nás házeli zvláštní pohledy. Žaludek se mi stáhl, ani nevím proč. Jess ke mně přistoupila s vyčítavým výrazem ve tváři. "Bože Jess! Jen jsme si povídali!" zavrčela jsem na ni naštvaně.

Domů jsem jela s Jamesem a Calebem, modrovlasým klukem, kterého jsem si pamatovala z jídelny. James mě pak doprovodil až na pokoj, zacož jsem mu vesele poděkovala a chtěla zmizet ve dveřích, když v tom jsem si vzpomněla na Marka. "Počkej chvíli tady, prosím," mile jsem se na něj usmála a přiskočila ke skříni se svým oblečením. Vytáhla jsem z ní vypranou černou ADIDAS mikinu a docupitala zpět ke dveřím. "Mohl by jsi mu ji předat a vyřídit, že mu za ten večer moc děkuju?" vrhla jsem na něho pohled smutného štěněte. Mírně se usmál: "Jasně." Čekala jsem, že k tomu bude mít nějakou vtipnou poznámku, ale on se prostě jen otočil a odešel.