Don't Give Up

12.Kapitola

Pohled Seokjina:
„Doprdele Joone." vylítlo ze mě po té, co jsem byl přiražen ke zdi jmenovanou osobou. „Hmm... Nějako si musíš odčinit to, že jsem tu včera zůstal sám." usmál se a pak se jeho horké růžové polštářky střetly s těmi mými. „Mmm tady mě někdo chce." zašeptal mi do rtů, když jsem začal tvrdnout. „J-joone teprve včera jsme si to trochu vyjasnili, nespěchej tolik." odstrčil jsem ho od sebe a chtěl odejít.

Namjoon však hned zareagoval, stáhl si mě k němu a začal mě vláčet k němu do pokoje. Jakmile se za námi zavřely dveře, Joon mě odhodil k němu na postel a já na něj vrhl naštvaný pohled. „Jine, možná že jsme si to vyříkali teprve včera, ale já tu z tebe šílím přes tři zkurvený měsíce, tak buď hodná princezna." poslední slova pronesl s takovým chtíčem, který jsem u něj viděl naposledy, když mě tak surově pokousal. Bylo mi to jasné, dnes budu trpět, jen jsem ještě nevěděl jak moc.

„Joone, neříkej mi princezno a vůbec-" nedořekl jsem, jeho dlaň překryla celá má ústa a já si až teď uvědomil, jak jsou jeho dlaně velké a příjemné. „Nechceš, abych tě nutil o vše si začít prosit, že princezno." řekl výhružně a jeho hlas stále pln chtíče doprovázelo nebezpečné lesknutí v jeho očích.

„Co místo protestů zaměstnat tvojí pusinku něčím užitečným, princezno?" řekl hned na to a naznačil, ať se k němu přiblížím a já ho poslech. Netušil jsem, proč poslouchám, nejspíše to ve mně prostě vzbuzoval Namjoon. Vstal jsem z postele a on si mě za boky přesunul k němu. Přitáhl jsem si ho za zátylek a políbil ho. Bylo to jemné a přesto stále vzrušující a Namjoon mi přenechal veškerou iniciativu.

Ucítil jsem jeho ruce na mých ramenou a pomalu se od něj odtáhl. Namjoon mi více zatlačil do ramenou a já spadl na svá kolena. Pomalu jsem se podíval nahoru a jeho oči mě propalovaly čirou touhou. Jeho ruce se přesunuly na jeho rozkrok. Lehce si po něm přejel a pak si začal kalhoty rozepínat. „Budeš pro mě hodný chlapec? Nebo bych měl říct hodná princezna?" jeho hlas byl hluboký a chraplavý a jeho slova mě víc a víc vzrušovala. Lehce jsem přikývl a jeho ruce vyměnil za ty své.

Namjoon mě nechal dělat jeho předchozí práci a já mu pomalu sundával kalhoty i s boxerkami. Jeho chlouba na mě z trenek hned vykoukla a já si skousl ret. Byl velký... Tak velký, že jsem věděl, že se zítra nepostavím... Pá pá, zítřejší vyučování.

Joonův úd jsem vzal do ruky a namířil si ho ke rtům. Ze špičky jeho chlouby se kutálela kapka rozkoše, kterou jsem slízl. Nebylo to nic dobrého, ale snést se to dalo. Vlastně tohle mi to vůbec nevadilo. Párkrát už jsem svou pusu využil pro potěšení těch, s kterými jsem byl. Byl to zvláštní a dobrý pocit mít něco takového v ústech.

Namjoon mě pevně chytl za vlasy a já sykl, trochu leknutím a trochu bolestí. „Princezno, víš, že by ses mě měl správně zeptat, než se mě tím tvým jazýčkem dotkneš?" jeho hlas byl zastřený tolik, že jsem ho skoro nepoznával. Střelil jsem pohledem k jeho očím a zadíval se do té temnoty v nich. „Namjoone můžu?" vyšlo ze mě a já si vůbec nebyl jistý, jestli je to můj hlas.

Namjoon se usmál a jeho ruka v mých vlasech upevnila stisk a naznačila, že mám povoleno začít. Opatrně jsem si ho vložil do úst a otestoval jazýčkem. Joonovi utekl sten a já se usmál i s tou obří věcí ve svých ústech. Začal jsem hlavou lehce pohybovat a zjišťoval, kolik z jeho chlouby si dokážu vzít před tím, než se začnu dávit. Popravdě nebylo to moc, jen něco přes polovinu, nebyl jsem v tom dobrý a dělal to jen párkrát.

Joonovi se mé tempo očividně nezamlouvalo a rukou mi naznačoval rychlost, jak se mám pohybovat. Snažil jsem se mu vyjít co nejlépe vstříc, ale bylo těžké u těch rychlých přírazů dýchat. Chtěl jsem se odtáhnout a pořádně nadechnout, ale to Joon nemohl dopustit. Jeho sevření mých vlasů více zesílilo, až jsem cítil nepříjemnou bolest v místech, kde jeho pěst držela mé vlasy.