Don't Give Up

19.Kapitola

Pohled Seokjina:
Namjoonem jsem byl den ode dne víc překvapený. Ne jen že se mnou mazlil, klidně i několik hodin v kuse, ale vůbec nic za to nechtěl. Když jsem to před týdnem navrhl poprvé a on mi řekl, že mu budu muset vykouřit, nemusel jsem. Chtěl jsem to udělat. Nevadilo mi to. Ale Joon řekl, že to necháme na jindy, že mu stačí, že jsem u něj.

V bytě začal uklízet a pomáhal mi s nádobím a dokonce se snažil dostat blíž ke Kookovi, ten se ale zas pro změnu snažil víc uzavřít. Jungkook byl skoro pořád zavřený v mém, tedy teď už v jeho pokoji. Snažil jsem se ho přesvědčit, ať se to pokusí vysvětlit, ale nechtěl aby Taehyung věděl nic o naší rodině. Chtěl jsem mu pomoct, ale v tomhle jsem mu pomoct nemohl. Musel si to vyřešit sám.

Dopoklidil jsem kuchyňskou linku a šel za Joonem, který ležel v posteli a něco si četl. Posadil jsem se na postel vedle něj a on okamžitě knížku zaklapl a posadil se. „Chceš s něčím pomoct?" zeptal se a já s přiblblým úsměvem zavrtěl hlavou. „Proč se tak chováš?" zeptal jsem se a on se na mě překvapeně podíval. „Jak se chovám? Něco špatně?" ptal se zvědavě a s nejistotou. „Ne, vyhovuje mi to. Ale je divné, že najednou se mazlíš, když si řekl, že si se mnou nebudeš brát servítky." pronesl jsem a Joon si mě přitáhl do objetí a začal mi pokládat polibky na krk.

„Zjistil jsem, že jsem na tom hůř, než jsem myslel a nechci, abys dostal hysterák, jako před tím. Nedělá mi moc dobře tě vidět v slzách." zamumlal mi do krku a já naklonil hlavu, aby se mohl lépe start o můj krk. „Mě nevadí tvoje kousání nebo to když mě plácneš po zadku u sexu." promluvil jsem po chvíli a on mě lehce kousl do krku. Lehce jsem zasténal a pak cítil na kůži jeho úsměv. „Neříkám, že přestanu jen tomu dejme čas, nechci znova vidět to, jak o život brečíš a doufáš v to, že přestanu. Nechci, abys ze mě měl strach." odtáhl se ode mě a pak mě políbil.

„Co jsi myslel tím, že jsi na tom hůř?" zeptal jsem se a dal mu ruce kolem krku a on mě pohladil po tváři. „Miluju tě, Jine." dal mi pusu na rty a hned se na mě podíval. Já na něj jen koukal s vyvalenýma očima a nevěděl co říct. „Jsi si jistý tím, co říkáš? Nedávno jsem tě slyšel říkat Yoongimu do telefonu a za dva dny už jste spolu nebyli." řekl jsem lehce vyděšeně a on se na mě smutně podíval.

„Není to tak, že jeho bych nemiloval. Jen prostě nevím, je to jiné než s tebou a u tebe je to prostě o tolik silnější." Joon mě dál hladil po tváři, zrovna když jsem se nadechoval k tomu, abych promluvil, někdo zaťukal na dveře a pak otevřel.

„Hyung? Můžu chvilku nebo jdu nevhod." zeptal se, když viděl, jak jsem na Joonovi namáčknutý a já se s přikývnutím od Namjoona odtáhl. „Copak?" zeptal jsem se sladce a on si povzdechl. „Chci jít za Taem a promluvit si, ale nechci, aby u toho byl někdo další a slyšel to. Mohl bys zavolat Hoseokovi a poprosit ho ať někam zajde?" lehce si kousal ret, když čekal na odpověď a já se na něj usmál.

„Jo, to bych mohl udělat. Děkuju Kookie." řekl jsem potěšeně a on zmateně naklonil hlavu. „Za co?" byl opravdu překvapený a dokonce i nafoukl tvářičky. „Že si s ním promluvíš. Tae tě pochopí, nevím, jestli ti odpustí, ale vyslechne tě, pokud s ním budeš upřímně mluvit." opravdu jsem byl potěšený, že se takhle rozhodl. „Uhm... chtěl bych, aby mi odpustil, ale nemyslím si. Měl pravdu, nikdy jsem tamto neměl říct. Jen chci, aby znal důvod, sice mě to neomlouvá, ale..." větu nedokončil a sklopil pohled.

„Nemusíš to dokončovat. Chápu Kookie. Běž a já zavolám Hobimu." mluvil jsem na něj tónem, u kterého jsem doufal, že mu dá alespoň trochu sebedůvěry. „Díky hyung." zamumlal a s malým zamáváním opustil náš byt.

„Dostává mě, jak dokonale vy dva dokážete ignorovat moji přítomnost, když spolu mluvíte." zamumlal podrážděně Joon a lehl si. Jen jsem se lehce zasmál a naklonil se nad něj, abych mu dal polibek. „Brácha je přednější." zasmál jsem se potom, co jsem se odtáhl a on protočil očima. Jo a já to dělat nesmím, ale nic jsem neřekl a jen vzal mobil a začal vytáčet Hoseoka.