Don't Give Up

28.Kapitola

Pohled Yoongiho:
„Ehm? Nepřijde tvůj spolubydlící?" zeptal jsem se Hoseoka, když jsme oba lezli k němu do postele a on se na mě jen sladce usmál. „Neřekl bych. Vypadá to, že si to s Kookem urovnal." pronesl a natiskl své rty na ty mé. „Víš, že jsme mohli jít klidně ke mně." usmál jsem se a on přikývl. „Stále můžeme, jestli ti to tu nevyhovuje." ujistil mě a já zavrtěl hlavou. „Ne to ne. Jen nechci nějak otravovat." pronesl jsem upřímně a Hoseok si na mě začal nalehávat.

„Jistě Yoongi, jelikož ty mě určitě otravuješ. Přesně proto jsem tě prosil, ať mi dáš šanci." protočil očima a já si povzdechl. „Nemyslel jsem jen tebe Hobi." řekl jsem a jeho rty se přesunuly na můj krk. „Je to především můj byt a i kdyby to Taemu vadilo, bude držet hubu. Jelikož já tu taky toleroval poslouchat, jak pod ním Kook ječí." zavrčel a já vyvalil oči.

„On šuká Jinova bráchu? Není ještě na základce?" řekl jsem vyděšeně a Hoseok se zasmál. „Je v prváku na střední, ale jo byl, když ho Tae začal šukat." odpověděl mi a já si ho změřil pohledem. „Co?" zeptal se a já pokrčil rameny. „Přemýšlím, jakou úchylku máš ty. Tvůj spolubydlící šuká děti. Tvůj nejlepší kamarád vypadá, že si užívá, když je mlácen nebo je surově pokousanej. Takže co máš ty?" zeptal jsem se a on se opravdu zvláštně usmál.

„Mám úchylku na jednoho roztomilého chlapce a nemůžu žít bez zvuků, které vydává, když ho šukám." řekl upřímně a já cítil, jak rudnu. „Nejsem zas tak hlasitý." řekl jsem přesvědčeně a Hoseok ze mě začal stahovat oblečení. „Ne nejsi hlasitý, jen když jsem naposledy odcházel, tak mě tví sousedé propalovali pohledem a znechuceně pozorovali. Ale máš pravdu, ty jsi tichý jako myška." mrkl na mě a já cítil, jak se mi horko hrne do tváří.

„Jsi ještě roztomilejší, když se červenáš." řekl, než se sklonil k mé klíční kosti a začal ji zlehka okusovat. „Tak, alespoň něco ti vynahradí to, že nejsem hezký." řekl jsem lehce stydlivě a Hoseok celý ztuhl. „Co prosím? Nejsi hezký? Yoongi to-" „Řekl to tvůj kamarád. Ty ostatní byli prý hezčí." řekl jsem s falešným úsměvem a on protočil očima. Zvedl se ze mě a vlastně i z postele a šel ke skříni.

„Ať ti Taehyung řekne cokoliv, prostě to ignoruj. Úplně mu nedochází, co vypouští z úst." povzdychl si a začal se převlékat. Nejdříve si sundal kalhoty a pak i tričko a já si začal kousat ret nad tím pohledem. Co si budeme nalhávat, jeho tělo bylo kurva k pokoukání. Hoseok začal hrabat ve skříni a pak vytáhl jedno bílé tričko a hodil ho po mně.

„Díky." zamumlal jsem, když jsem vstával z postele a on ze skříně vyhrabával tričko pro sebe. Pomalu jsem k němu přišel a objal ho zezadu. „Můžeš zůstat takhle. Líbí se mi ten pohled." zašeptal jsem a Hoseok na mě s úsměvem otočil. Moje ruce spadly k mému tělu a on si mě přitáhl do polibku. Vzal mi tričko z rukou a hodil ho na postel.

Jeho tělo narazilo na to mé a já vzdychl. „Ano Yoongi jsi tichý." zasmál se a já si skousl ret. „Yoongi, opravdu neber Taeho slova vážně. Pro mě jsi nejkrásnější osoba." zašeptal, než mě znovu začal líbat a já mu položil ruce na boky.

Nemohl jsem uvěřit, že řekl něco takového. Myslím, že Hoseok někdy až moc přeháněl to, co říkal.

Z vedlejší místnosti se ozvalo prásknutí dveří a Hoseok se odtáhl od mých rtů. „Chceš jít spát? Říkal jsem ti, že nemusíš se mnou chodit." uslyšeli jsme hlas a Hobi mi dal rychlý polibek do vlasů. „Běž si lehnout, hned u tebe budu." usmál se na mě jeho krásným a naprosto uklidňujícím úsměvem a já přikývl. „Ale já chtěl být s tebou hyung." další hlas se ozval z vedlejší místnosti a tenhle zněl opravdu unaveně.

Hobi si přetáhl jedno z triček přes hlavu a vydal se do vedlejší místnosti. Vzal jsem tričko, které Hobi odhodil na postel a oblékl si ho. Vím, že říkal, že bych měl jít do postele, ale já měl žízeň, takže jsem se vydal za ním.