Don't Give Up

7.Kapitola

Pohled Seokjina:
„Jsi si jistý, Jine?" zeptal se mě Hoseok, když jsem ráno byl na cestě k sobě domů. „Ježiši Hobi nepřeháněj to. Jdu si pro učebnice a jdu do školy, k tomu jsi mi říkal, že první dvě hodiny máš s Joonem, takže by měl být ve škole, což ty mimochodem taky." zasmál jsem se a on pokrčil rameny. „Ty máš dnes až na desátou, nevadí, když jednou vynechám první dvě hodiny a k tomu je to umění, to mě nikdy nebralo." řekl přesvědčeně Hobi a já přikývl.

Vyšli jsme schody a já odemkl byt. „Vidíš je tu prázdno." řekl jsem a Hoseok se zasmál. „Znělo to, jako bys propašoval někoho do domu rodičů, aby sis s ním mohl užít." zasmál se Hoseok a já protočil očima. „Myslíš na něco jiného než na sex?" zeptal jsem se a šel do pokoje si sbalit učebnice.

„Jo myslím, ale sex je super, to nepopřeš." řekl, když se opřel o rám dveří u mého pokoje. „Jo, prosím tě..." zamumlal jsem a konečně měl vše na dnešní výuku. „Dáme si snídani?" zeptal jsem se a Hoseok našpulil pusu. „Nemůžeme si dát něco po cestě?" odpověděl mi otázkou a já zavrtěl hlavou. „Tohle je levnější. Klidně ale jdi, alespoň tolik nezmeškáš. A k tomu je teprve půl deváté a já mám od desíti." řekl jsem a on přikývl. „Dobře jsem pro tvoje jídlo." usmál se a já mu úsměv oplatil.

„Pomůžeš mi viď?" zeptal jsem se a on hned přikývl, vaření ho konec konců bavilo. „Chci palačinky." řekl Hoseok, když jsme byli v kuchyni a já přikývl. Oba jsme začali do mísy dávat přísady a nebyl by to Hoseok, kdyby mi mouku nenamatlal na obličej. „Jsi děsné dítě." zasmál jsem se a on vyplázl jazyk. „Přesto mě miluješ." jakmile to dořekl, uslyšeli jsme zakašlání a oba zvedly hlavy. Kousek před kuchyňským ostrůvkem, na kterém jsme si připravovali jídlo, stál Joon a naštvaně na nás koukal.

„Neměl bys být ve škole?" zeptal jsem se a on pokrčil rameny. „Třeba mi odpadla hodina." zavrčel a já ukázal na Hoseoka. „Je s tebou ve třídě, takže nejspíše ne." „Nemáš mi co vyčítat, pokud ON taky není ve škole." tentokrát jsem pokrčil rameny já a věnoval se těstu v míse. Ucítil jsem na tváři ruku, jak mi stírá mouku. „Díky Hobi." usmál jsem se na něj a on přikývl, přítomnost Joona se mu očividně nelíbila.

„Příště když si sem někoho přitáhneš, nemusíte řvát na celý byt. Já si sem taky nikoho netahám." zavrčel Namjoon a já si skousl ret. „Nevěděl jsem, že jsi tu a k tomu je to můj byt. Můžu si tu dělat, co chci." řekl jsem neuvěřitelně, že na mě vytáhl tohle. „Myslím, že by sis měl vyřešit problémy." pronesl najednou Hoseok a já s Joonem jsme se na něj nechápavě podívali. „Je očividné, že se ti nelíbí, že Jin někoho má. Vypadá to, jako bys žárlil." řekl pobaveně Hobi a já ztuhl. Jak někoho mám? Co tu zase mele?

„Proč bych na něj žárlil?" zeptal se posměšně Joon. „Nemyslím, že na něj spíš jako na mě. Nakonec kdykoliv můžu udělat tohle, na rozdíl od tebe." řekl Hoseok, než si mě za pás přitáhl k němu a políbil mě. Co se tu kruci děje a proč mě můj nejlepší přítel líbá? Chtěl jsem ho odstrčit a říct co blázní, ale jeho rty byly tak příjemně teplé a měkké, že jsem se mu poddal a polibek mu začal oplácet. Teď už byly obě jeho ruce na mých bokách a moje ruce byly na jeho hrudi.

Když jsme se od sebe odtáhly, přišlo mi, jakoby uběhla věčnost, za tu dobu co jsme se líbali a přitom to byla nejspíše chvilka. Oba jsme ztěžkle dýchali a zpříma si hleděli do očí. Právě to vypadalo, jako by tu mezi námi proběhlo něco zvláštního, ale ani jeden z nás si to moc nechtěl připustit. Přesto jsme pořád byli blízko sebe a já nevnímal nic jiného než Hoseoka, jeho ruce na mých bokách, jeho čelo opřené o to mé, jeho rty kousek od těch mých a jeho teplý dech kterých jsem cítil na svých vlhkých rtech.