Don't Give Up

13.Kapitola

Pohled Seokjina:
Probral jsem se ze svého spánku a unaveně si povzdechl. Necítil jsem se vůbec dobře. Hlava mi třeštila, celé mé tělo bolelo, můj zadeček mě bolel jak zevnitř, tak navenek a můj krk byl v ohni. Rozhlédl jsem se a uvědomil si, že nejsem u sebe, ale u Joona a on tu nebyl. Jednou rukou jsem si sáhl na čelo a nespokojeně zavrčel. No super, měl jsem horečku, to vysvětlovalo tu hlavu a mé nepříjemně zpocené tělo. Vyhrabal jsem se z postele a vydal se do sprchy.

Potřeboval jsem ji a pěkně studenou. Zajímalo mě kde je Joon, ale byl všední den a podle hodin se čas pomalu blížil druhé, takže nejspíš byl ve škole. Sprcha mi nezabrala dlouho, dostal jsem se do pokoje, oblékl se a vlezl do postele. Naštěstí mobil byl u mě a já si mohl zavolat. Po pár tónech se ozval zvuk přijmutí a já se usmál.

„Jine?" zeptal se Hobi a já zasténal. „Můžeš přijít? Vím, že máš školu, ale prosím..." zasténal jsem a on něco zamumlal, ale na konec souhlasil. „Děkuju Hobi." ukončil jsem hovor a zachumlal se do peřiny. Možná jsem měl zavolat Joonovi, ale bál jsem se toho, že by mě poslal někam. Do deseti minut se ozvalo otevření hlavních dveří a já se otočil na bok. „Jine?" ozvalo se s otevřením dveří do mého pokoje a pak jsem uviděl svého nejlepšího přítele.

„No ty vypadáš." zašklebil se, přišel ke mně a položil mi ruku na čelo. „Máš horečku." řekl nespokojeně a já přikývl. „Vím, ale nic tu není." zamumlal jsem a on se zamračil. „Kde je Joon?" zeptal se a já zavrtěl hlavou. „Myslel jsem, že je ve škole, ale očividně jsem se spletl." řekl jsem unaveně a Hoseok mě začal tahat z postele.

„Pojď, zabal se do deky a půjdeme do kuchyně. Sedneš si tam a já ti udělám něco k jídlu, určitě jsi nejedl. A pak ti zajdu pro něco na horečku." pronesl starostlivě a já ho poslech. Hoseok mě posadil v kuchyni ke stolu a pak začal štrachat v šuplatech a něco dělat. Unaveně jsem si položil čelo na stůl a přemýšlel, kam jen Namjoon zmizel, normálně školu nevynechává. Slyšel jsem, jak Hoseok něco krájí a pak vrzly dveře. Pár kroků a pak jsem na zádech ucítil velkou teplou dlaň. Pomalu jsem zvedl hlavu ze stolu a podíval se na osobu.

„Jine?" pronesl Namjoon a v ruce držel igelitku. „Kde jsi byl?" zašeptal jsem a on igelitku položil na stůl. „Musel jsem si něco zařídit a potom jak jsi ráno vypadal, jsem usoudil, že budeš něco z tohohle potřebovat." ukázal na igelitku a já se do ní podíval. Byly tam prášky na bolest a proti horečce. „Díky." hlesl jsem a on se usmál.

„Co tu dělá on?" řekl tentokrát s naštvaným hlasem a já se šťastně usmál. „Stará se o mě, volal jsem mu." řekl jsem a pokrčil rameny. „Měl jsi zavolat mně, postaral bych se o tebe." procuchal mi vlasy a pak se posadil na židli vedle mě. „Nevěděl jsem, kde jsi, a nebyl jsem si jistý, jestli můžu-" šeptal jsem, ale přerušilo mě, jak přede mě Hoseok postavil misku s polívkou. „Najez se a pak běž spát, jo?" Hoseok zněl opravdu starostlivě a znovu mi položil ruku na čelo.

„Něco na horečku?" zeptal se Hoseok a Joon znovu ukázal na igelitku. Hobi vytáhl jednu krabičku a položil jí přede mě, zatímco jsem do sebe dostával polévku. Pak Hobi ještě přinesl skleničku s vodou a taky ji dal přede mě. Slušně jsem poděkoval a dal do sebe ještě pár lžic, než jsem si vzal prášky.

„Měl bys to sníst celé." řekl Hoseok znepokojeně a já zavrtěl hlavou. „Je to dobré Hobi a promiň, že jsem otravoval." říkal jsem, když jsem se zvedal a on ke mně hned přišel. „Neříkej to, víš, co pro mě znamenáš." hlesl a já přikývl. Bez dalších slov jsem se rozešel do pokoje, ale zastavilo mě, jak Joon promluvil. „Nelíbí se mi, že jsi tu." zavrčel na Hoseoka a já protočil očima a podíval se na ně. „Mně se zase nelíbí, co jsi mu udělal a co mu chceš udělat! Neměl bys být vůbec u něj. Zaslouží si něco lepšího!" vyštěkl Hoseok a Joon nadzdvihl obočí.