Ahoj zlatíčka, Téma : Teen Wolf (Vlčí mládě).😍 Omlouvám se za chyby. Doufám, že se Vám bude líbit. Přeji krásné přečtení.😙
Tess
Pondělí a já se zase musela přeorientovat na školní režim. Stojím na chodbě se skříňkami a svou hlavu mám vraženou v té mojí a čekám na poslední hodinu.. Nedostatek spánku opět začal vyplouvat na povrch. Moje nejlepší kamarádka tady do mě už dobrých deset minut hučí o škole. „Kelsie, prosím. Propadám z matiky," řekla Lucy a prohrábla si své blonďaté vlasy. Obě chodíme do druháku. „Fajn, budu čekat u auta," odpověděla jsem jí s povzdechem a zabouchla dvířka od skříňky. Nadšeně vypískla a vydala se do třídy.
Fyzika, nejhorší předmět ze všech, ale také skvělá doba na spánek. Jenže to já nemůžu, protože bych se měla představit. Mé jméno je Kelsie James a je mi 16 let. Mám hnědé vlasy i oči. Bydlím spolu s rodiči v Brooklynu. Táta je technik a mamka pracuje jako zdravotní sestra.
Seděla jsem v zadní lavici s Lucy. Naše třída je plná idiotů, ostatně jako všechny. „Otevřte si učebnici na straně-" Opět jsem přestala vnímat. Vždy mám chvilky, kdy se o to pokusím, ale není to nic platné. Celou hodinu jsem si malovala do sešitu. Vyrušilo mě až zvonění. Konečně oběd! Zabalila jsme si věci a společně se svou spolusedící se vydala ze třídy rychle pryč. Obě jsme si věci daly do skříněk a konečně šly do jídelny. „Fůj, dneska je filé!" zděsila se Lucy. „Né, tak si dáme alespoň polévku," odpověděla jsem s nakrčením nosu a šla si nabrat polévku. Po obědě, který byl bídnější než obvykle, jsme si sbalily věci a šly na školní parkoviště k mému autu. To by ale nebyla Lucy, kdyby se nezakecala se svým přítelem Thomasem, který měl zrovna tělocvik a běžel rovnou k nám. Ano je to naprosto normální. Nikdo tady zrovna tělocviku moc pozornosti nevěnuje. Lucy rychle Thoma políbila a on běžel zase zpátky. Já už seděla v autě, takže jsem na ní čekala s malým úšklebkem na tváři a konečky prstů jsem jemně bubnovala do volantu.
***
Při našem příjezdu doma nikdo nebyl. Rodiče bývají dlouho v práci. S Lucy jsme šly si ke mně do pokoje, sedly si na postel a vytáhly matiku. Nejspíš nejsem nejvhodnější člověk na doučování, protože pomáhat nejlepší kamarádce se školou nejde. Většinou to končí vším možný, jen ne učením. A navíc mám lepší známku jen o stupeň. Já mám za 3 a Lucy za 4, ale soudě podle toho, že se bojí propadnutí, bude to horší. Začala jsem jí vysvětlovat kvadratické rovnice, kterým sotva sama rozumím. Kupodivu mě opravdu poslouchala a ptala se na věci, kterým nerozumí. Znám jí několik let a stále mě dokáže překvapit. Usadila jsem jí k mému psacímu stolu a položila přední propisku, kalkulačku a papír s pár příkladama.
Mezitím co Lucy psala, já byla na sociálních sítích. Jen tak z nudy jsem chvíli projížděla instagram, facebook a twitter. „Zlato, jsme doma!" ozvala se máma, což nasvědčovalo, že už budou doma. Rychle jsem se podívala na hodiny nad dveřmi. „A sakra," zaklela jsem a vzhlédla k Lucy, která stále hleděla na papír, jakoby si s ním chtěla nejraději podřezat žíly. Vstala jsem a šla se podívat, co napsala. Většina papíru byla poškrtaná a sem tam šlo přečíst nějaké číslo. „S tebou se to počítalo líp. Všechno jsem chápala, ale jakmile jsem měla sama, všechno se mi vykouřilo z hlavy," povzdechla si a odhodila propisku, jako největší zlo. „Tak zase zítra. Zkusíme na to jít jinak. Teď je hodím domů, už je půl osmé," usmála jsem se na ní v náznak, že jí rozhodně propadnout nenechám. Nečekala jsem, až si sbalí věci a popadla klíčky od auta. Seběhla jsem schody a šla pozdravit rodiče a oznámit jim, že jdu Lucy odvést. Po pár minutách došla i ona a mohly jsme vyrazit. Lucy od nás bydlí necelou půl hodinku cesty. U jejího domu nebylo kde zaparkovat. Ostatně jako pokaždé. Zastavila jsem tedy tam, kde bych rozhodně neměla a jen doufala, že mě nikdo nevidí. Nechala jsem běžet motor a vystoupila. Rychle jsme se objaly a ona už utíkala domů, aby rodiče nenadávali. Zamávala jsem jí a rozjela se domů. Pustila jsem si rádio na plné pecky, jelikož zrovna začalo hrát Goodbye Agony od Black Veil Brides. Zpívala jsem si z plných plic. Blížila jsem se ke křižovatce, kterou nemám ráda, neboť na ní věčně nefungují semafory. „It's killing me, killing me, dead and gone, what's done is done. You were all I had become, I'm letting go of what I once believed. So goodbye agony, goodbye agony, goodbye agony." Až pozdě jsem stihla zareagovat na kamión řítící se zleva. Chtěla jsem dupnout na brzdu, ale bylo pozdě. Poslední, co si pamatuju byl obrovský náraz a řev sirén.
Kelsie
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Thomas and Lucy
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
