Sen nebo realita? (Probíhá Korekce)

EPILOG

Nesnesitelné pípání mi kazilo spánek. Chtěla jsem ten nesnesitelný budík vypnout, ale jen co jsem se pohnula, mě zabolelo celé tělo. Otevřela jsem oči a zamžourala jsem do cizího pokoje. Byl celý bílý a to otravné pípání šlo z přístroje vedle mě. Byla jsem v nemocnici. Zvedla jsem ruku ke své hlavě a hleděla na hadičky, které mi vedli do ruky. ,,Ahoj, zlatíčko." ozvalo se z druhé strany místnosti. ,,Dojdu pro doktora," ozval se druhý hlas. Podívala jsem se na druhou stranu a uviděla jsem ženu ve středních letech, jak se na mě usmívá a brečí, mamka. Seděla v křesle vedle mého lůžka a pozorovala mě starostlivýma a ubrečenýma očima. Takže ten druhý hlas, byl mého táty.

,,Ahoj," zachraptěla jsem a mamka si viditelně oddechla. ,,P-i-t-í," vykoktala jsem a mamka mi do skleničky , co byla vedle postele na stolku, natočila vodu. Podala mi ji a já jsem se napila. ,,Díky," Vrátila jsem ji mamce a řekla mi: ,,Byla jsi v kómatu 4 měsíce..." Cože?! Teď jsem zmatená. Musím se na to zeptat mamky. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se zmateně a prohrábla si vlasy. ,, No... jela jsi od Lucy domů. A na křižovatce, kde věčně nejdou semafory do tebe narazil kamion. Řidič šel sedět. Okolo jen nějaký chlapec, který zastavil, vyndal tě z auta a zavolal záchranku. Díky němu tady ležíš, holčičko moje." řeklda mamka a nakonec se rozbrečela. Aha, takže to s Theem a ostatními byl jen sen? Protože mě se to zdálo dost skutečné. ,,Mami, kdo a kde je ten kluk, který mě zachránil?" zeptala jsem se a hladila jsem mamku po vlasech. ,,Jmenuje se Cody, nevím kde je, ale dal mi tenhle vzkaz a řekl, až se probudíš ať ti ho dám..." řekla mamka a podala mi vzkaz. Otevřela jsem ho a začala číst.

Ahoj Kelsie,
určitě se teď ptáš, jak znám tvé jméno. Přečetl jsem si ho z tvého řidičáku. ☺ Když jsi se vybourala, já jel do práce. Zastavil jsem, vytáhl tě z auta a zavolal záchranku. Když záchranka přijela, naložila tě a já jel za vámi do nemocnice. Tam zavolali tvým rodičům a já čekal na chodbě u tvého pokoje. Tví rodiče přišli, tvůj táta mi poděkoval a tvoje mamka mě mačkala v objetí a pořád mi děkovala za tvou záchranu. Asi jim to řekli u recepce. Napsal jsem tenhle vzkaz. Až se probudíš, tak budu rád když se mi ozveš. Tady je moje tel. číslo: 524 864 349.

Tvůj zachránce.

Usmála jsem se a řekla mamce, aby mi podala mobil. Podala mi ho a já do něj naťukala číslo. Chtěla jsem mu napsat, ale bála sem se. Co když si mě nepamatuje? Najela jsem na kolonku se zprávami a chtěla jsem začít psát, ale do pokoje vešel táta se sestrou a doktorem. ,,Brej den..." řekla jsem jim a mobil položila na stolek vedle postele. ,, Dobrý, jak vám je slečno James?" zeptal se mě doktor a táta si stoupl vedle mamky. ,,Dobře, ale jsem kapku unavená a zmatená." řekla jsem a prohrábla si vlasy. ,,To je dobře. Měla jste zlomené žebro a modřiny. Takže jste vyvázla dobře. A to žebro už dorostlo, mezitím co jste byla v kómatu." řekl a usmál se. ,,Kdy jí pustíte domů?" zeptala se mamka a držela mě lehce za ruku. ,,Asi za týden..." Mamka přikývla a doktor se sestrou odešli. ,,Mami, běžte domů... Vypadáte jako zombie. Nic ve zlém , ale potřebujete se vyspat. A já ostatně taky." řekla jsem unaveným hlasem a rodiče se se mnou rozloučili a odešli. A já asi po 5 minutách usnula.

******

'Ahoj, nevím jestli si mě pamatuješ, ale před 4 měsíci si mi zachránil život. Za to jsem ti moc vděčná. Kelsie'

Nečekala jsem ani 10 minut a odepsal.

'Ahoj, jo pamatuju. Nemáš zač a bylo by pošetilé tě někam pozvat? Až tě pustí z nemocnice. Cody xx'