Zlý kluk [Editace]

#13

Včera jsem dělala ask a hodně lidí se ptalo, proč nedá Adrien Marinette lepší místnost i když já už měla dávno napsané, že Marinette dostane lepší pokoj :D Nechtěla jsem včera tolik spoilerovat, protože se mi mou nevědomostí podařilo vyzradit, co se Marinette stane :D
No nic, užijte si to ^^
Věnováno: sionn_tuquoise, to díky ní jsou dneska venku 2 kapitoly ^^

Neutekla. Ani se nepokusila o útěk. Byl jsem zmatený. Dokonce svázala tu kurvu, kterou jsem měl v plánu rozsekat.
Seděl jsem naproti ní a pečlivě jí obvazoval pravou ruku. Neměl jsem jí vůbec tím bičem ubližovat..
Agreste! Snad neměknu?! Jasně, že jsem to měl udělat! Jedna blbá myšlenka mi nezabrání v tom, abych jí rozmasakroval!
,,Budeš bydlet nahoře." vyšlo z mých úst.
Cože?! Co jsem to kurva řekl?!
,,Já..-Děkuju." pousmála se.
Znovu měla obličej mokrý od slz. Neměl jsem tu chlorofyl, nebo něco jinýho na utlumení, takže jsem jí píchal jehlu do hřbetu ruky a dělal stehy. Ona druhou rukou popíjela vodku, která tu zůstala.
,,Budu muset jet. Neutečeš?" chtěl jsem se ujistit. Jeden nikdy neví.
,,Neuteču." slíbila.
Má hlava přikývla a já udělal mašli, aby obvaz držel.
,,Děkuju." poděkovala znovu.
,,Hele," začal jsem.
,,Nemysli si, že tohle něco mění na tom, že brzo umřeš. Protože umřeš tak jako tak." oznámil jsem jí moje úmysly.
Lehce přikývla, stejně mě asi nevnímala, protože v sobě měla alkohol.
,,Pojď, zavedu tě do pokoje."

••

,,Tady budeš spát. Nechám ti odemčeno, abys mohla do kuchyně. Ale pro jistotu zamknu vchodové dveře, doufám, že mě chápeš."
Znovu přikývla a já se pousmál.
,,Jedu, buď přijedu k večeru, nebo až zítra."
,,Dobře." usmála se a já odešel.

••

Bože, jak mě tyhle večírky nebaví. Všude samí snobové, plasticky upravený čubky a formalita.
Musím se usmívat, abych otci neudělal ostudu.
,,No, myslím, že jsme oba dobří v tom, co děláme."
Pronesla bruneta s dvěma culíkama, který měla hozený na prsa a zbytek vlasů měla rozpuštěný na zádech.
,,Moc se mi líbí tvoje fotky v časopisech. Nechceš mě někdy naučit ten tvůj svůdný úsměv?"
Pohladila mě po paži.
Nikdy jsem neměl holku. Teda jako měl, ale jen na hraní. Nechápal jsem ty páry, co se objímaly a líbaly. Pocit toho, že někomu ubližujete je daleko lepší, než pocit lásky.
Co to je ta láska? Je to jen slovo, kterým spoutáváme druhého člověka. Je to nic. Láska je jako bolest, kterou způsobuji svým obětem. Už tolikrát jsem viděl celebrity, jak byly zničeny láskou, propadly do drog a alkoholu. K tomu já se nikdy nesnížím.
,,Posloucháš mě?" zamávala mi před obličejem.
,,Jasně, Lilo."

Marinette

Nechal mě tu. Jen tak. Kdybych chtěla, uteču oknem. Vím ale, že by mě našel.
Sešla jsem po schodech dolů, kde jsem si sedla na gauč a zapla televizi. Asi jsem měla rychlý metabolismus, ale už jsem v sobě necítila ten palčivý alkohol. Ani ruce jsem necítila a tak to bylo nejspíš dobře.

,,Dnes v odpoledních hodinách se na internetu objevilo video, na kterém byla Marinette - pohřešovaná dívka, kterou někteří už považovali za mrtvou. Omlouvá se v něm svému příteli a nejspíš rodině. Co nás ale překvapilo nejvíc - věznitel jí na konci dravě políbil. Znamená to snad něco? Shromažďujeme další zprávy a dokumenty. Zůstaňte s námi."

Cože?! Nath není můj přítel! Jsme dobří kamarádi! Je pravda, že k němu nejspíš něco cítím, ale není můj přítel!
Média všechno nafukují.
Sáhla jsem si na rty a zavzpomínala na jeho polibek. Byla jsem zaskočena, protože to byl můj úplně první polibek v životě.
Zvedla jsem se a došla do ledničky. Otevřela jsem ji a vzala si jogurt. Místnost byla zamčená, takže jsem s Chloe nemohla mluvit. A mé papíry s pastelkami tam byly také. Stejně bych si nemohla kreslit. Ruce mě bolely, jako kdyby mi někdo bodal jehlou do kůže. Aha, vlastně jo, bodal.
Dojídala jsem jogurt a vešla jsem do pokoje, který mi neznámý propůjčil. Budu se ho muset zeptat na jméno, protože 'Kocour' je hodně divný jméno pro někoho, kdo vám jen tak bičem rozdrásal ruce.
Slyšela jsem zámek, protože jsem měla otevřené dveře a tak jsem si myslela, že je to on - maskovaný trýznitel.
Vyšla jsem ven a sešla schody. Zůstala jsem stát na místě, protože jsem ho tady nečekala.
,,Krasotinka je tu sama, jo? Tak to si spolu užijem." olízl si rty a já se rozeběhla nahoru do pokoje, modlící se, abych nespadla a mé tělo mě nebolelo ještě víc.