Zlý kluk [Editace]

#28

Nejprve bych se chtěla omluvit, že včera nebyla kapitola. Bylo to z toho důvodu, že mi wattpad tu kapitolu smazal a já neměla náladu jí psát znovu. Nicméně, dneska ji tu máte, tak si ji užijte :)

Uběhlo pár týdnů a Adrien se neozýval. Marinette trávila čas s Ronaldem a Nathanielem. Navíc se blížily Vánoce a vánoční ples.
Marinette se tam nechtělo, protože ačkoliv nechtěla, musela myslet na to, kde je asi Adrien, protože dlouho nebyl v žádném časopisu, nebyl v televizi a ani na žádné akci v Paříži.
Bála se, že se mu něco stalo.
Také jí hlavou vrtalo to, kam se jí poděly nákresy oblečení. Ty, které vytáhla ze šuplíku s úmyslem je spálit a pak rozdupat.
Když chtěla tuto činnost uskutečnit, nic na stole nebylo. Žádný štos. Nic.
Hledala všude, prohledala celý pokoj, ale nic nenašla. Nathaniela se neptala, protože věděla, jak by zareagoval. Neměl rád Adriena. Dokonce ho přímo nesnášel.
Vždycky, když se o něm Marinette zmínila, Nath si jí přitáhl ještě víc k sobě a prohlásil, že Agreste nemá nárok na někoho tak krásného, milého a křehkého.
To Marinette přivádělo na další myšlenky. Každý koho znala, si myslel, že je to jen křehká dívenka.
Ona ale nebyla! Dokázala se mu postavit!
Dokázala utéct! Dokázala o všem pomlčet! Dokázala nosit své jizvy jako znamení toho, že se vzepřela!
Taky jí napadalo, že má Adrien spoustu práce s novou obětí. Na to radši ale nechtěla myslet.
,,Marinette, zlato! Je tu Chloe!" ozvala se maminka zezdola.
Chloe a Marinette byly kamarádky. Chloe se dokonce změnila. Všichni z ní měli respekt. Teď si říkáte, že to tak bylo vždycky, ale tohle byl jiný respekt. Respektovali její zohavenou tvář a Chloe je s přátelským hlasem zdravila a ptala se, jak se mají. Byl to úplně jiný člověk.
,,Joooooo!" křikla nazpět a uslyšela otevírání poklopu.
,,Marinette! Co tam nahoře proboha děláš?" ozvala se káravě její nová kamarádka.
,,Ležím." odpověděla pohotově.
,,Musíme na ples!" zaradovala se.
,,Nikam nejdu.."
,,Ale jdeš! Bude tam Nath!" dala si ruce v bok.
Marinette se naklonila přes postel a uviděla Chloe v honosných žlutých šatech. Vlasy měla vyčesané do drdolu a na tváři, kde měla jizvu, měla úsměv.
Marinette trklo. Měla pravdu.
,,Jenže..Já nemám šaty a není čas na účes." řekla popravdě a slezla z postele.
Chloe otevřela Marinettinu skříň. ,,Ve všem máš chaos. V životě, ve škole, ve skříni. Jen v šití si chaos neměla," začala a prohrabovala se skříní.
,,Nemusela jsi přestávat. Šila jsi úžasné oblečení." chválila ji.
,,Víš, že jsem přestala kvůli němu."
,,Kvůli Nathovi?"
,,Ne. Kvůli Adrienovi." povzdechla si.
,,Vidím, že se trápíš." přišla k ní a před ní nastavila šaty. Sama pro sebe mlaskla a zase se začala hrabat ve skříni.
,,Nechápu tě, Marinette. Jak můžeš mít ráda někoho, jako je on?"
,,Já ho nemám ráda!"
,,Ale jo, máš." zamračila se. Znovu vytáhla nějaké šaty.
,,Tyhle taky ne." zkonstatovala.
,,Chloe. Já nevím, co k němu cítím a co ne. Stejně na nás už zapomněl." pokrčila rameny.
Chloe se prudce otočila od skříně a ukázala ji svou ruku. ,,Ten parchant měl jediný štěstí, že jsem ho i s Ninem nenahlásila. Jindy bych to udělala. Kdyby mi špatně našil ty prsty zpět. Do teď nevím, jak se mu to povedlo, ale vypadají normálně." zabývala prsty a usmála se.
,,Je to hajzl. Holky milují hajzly." máchla rukou do prázdna a vyhodila ze skříně pár kusů oblečení.
,,Nemám ho ráda." zakroutila hlavou.
,,Jasně, Marinette. A já nemám ráda Kima."
Zasmála se.
,,Cože?" vykulila oči.
,,Jo, je to tak. Mám ho ráda. Vždycky tu pro mě byl a já si ho nevšímala. Na ples jdu s ním." vytáhla další šaty a usmála se. ,,Budou muset stačit." natiskla šaty Marinette na hruď a přikázala jí, aby si je oblékla.
Když je měla Marinette na sobě, sedla si na židli a Chloe jí rozpustila vlasy z vysokého rozcuchaného drdolu. Nakulmovala je a nechala je rozpuštěné.
,,Nevím, že se se mnou tak crcáš. Stejně to nestihneme." podotkla a vysloužila si ošklivý pohled.
Chloe jí pak ještě nalíčila a mohly vyrazit.
Co se týče vzhledu - oboum to moc slušelo.
Marinette měla tyrkysové šaty s troškou růžové a stíny taktéž.
Chloe měla vše do žluta.
,,Vyrážíme!" zahlásila Chloe a už strkala Marinette k poklopu.

°°
,,Je to jen tanec."
,,Tanec, kterým můžu rozbít náš vztah, jeho ztrapnit a sebe zranit. Anebo oba zranit a oba ztrapnit?" uvažovala. Limuzína zastavila před školou. Klidně mohly jít pěšky, ale na to byla moc velká zima.
,,Vystupovat!" zasmála se Chloe a už vykopávala Marinette z limuzíny.
Obě stanuly před školou, odkud se svítilo různými barvami a odkud se hrála taneční hudba.
,,Připravena?" zeptala se jí. Marinette se nadechovala, aby mohla odpovědět záporně, když jí do nádechu skočila Chloe.
,,Stejně tam půjdeš." Rozkázala a vzala ji za ruku.

Stály před tanečním sálem a koukaly na lidi, kteří už tam tančily. Každá vyhledávala pohledem svého společníka. ,,Marinette!" zakřičel Nath, aby ho bylo slyšet a objal svou přítelkyni.
,,A-ahoj." řekla mu do ucha a mírně zčervenala.
,,Jdeme tančit!" zavelel a chytil jí za ruku.
Marinette se ještě prosebně podívala na Chloe, ale ta jí pohledem naznačovala, aby si tanec užila.

Zrovna hráli ploužák a Marinette tančila s Nathem. On jí držel za boky a ona měla ruce za jeho krkem.
Nechtěla tu být, ale musela se odreagovat.
Najednou všechny světla zhasly a jedno velké se rozsvítilo na osobu, která stála uprostřed tanečního parketu.
,,Dovolte nám představit vám Adriena Agresta!" ozvalo se odněkud. Marinette pustila Natha a otočila se. Stál tam. Nebyl nijak mrtvý, zraněný nebo neviditelný. Opravdu tam stál a hleděl na Marinette s jiskřičkami v očích.
Nath si přitáhl Marinette více k sobě až Marinette trochu dusil. Ona pořád vnímala jen Adriena.
Najednou vše zhaslo. Cítila, jak se stisk okolo jejího pasu vytracuje a nahrazuje ho náruč. Ona pořád omámená, že ho viděla, nevnímala, že je tma, všichni okolo ní křičí a někdo jí nese ven. Byla ráda, že ho vidí. Zapomněla na všechny jeho výhružky, které slyšela u Nina v domě.
Teď si přála ho obejmout.