Zlý kluk [Editace]

#20

,,Měla jsi pravdu. Nechápu, jak mi to mohl udělat. Vždyť já mu vyžvanila, že bych s ním chtěla spolupracovat! Milovala jsem ho!" uslyšel jsem. Pak jsem ještě slyšel slabé vzlyky.
,,Ublížil nám oboum. Bude nejlepší, když ho nahlásíme." promluvila Chloe.
Rozkašlal jsem se, protože jsem měl v puse sucho.
,,Počítač. Tess show. Pusťte si to." poradil jsem otupěle. Ani jsem nevěděl, co mluvím. Ruce jsem měl nejspíš svázané a nohy taky.
Chvíli bylo ticho a pak se ozvaly kroky, které mířily pryč.
,,Zohavil jsi mě a jí zlomil srdce, Agreste. Teď budeš trpět ty. V base."
Otevřel jsem oči a uviděl Chloe v mém oblečení. Kurva. Zvedl jsem hlavu a plivl na ní.
Jen tak mě nezlomí.
,,Chloe!" ozvalo se z vedlejšího pokoje. Dívka si otřela tvář a rychlým krokem odešla. Já zůstal sám.
Chvíli bylo ticho, než jsem uslyšel dvoje kroky.
,,Agreste, to nemůžeš myslet vážně?!"
Au. Hned, co to pronesla, mi na tvář přiletěla facka.
Otevřel jsem oči a uviděl Marinette. Měla slzy v očích a koukala na mě.
,,Proč to děláš? Proč jsi nás chtěl zabít?" zeptala se a vzlykla.
,,Opravím tě, berušinko. Proč vás chci zabít." Usmál jsem se a má hlava se otočila na druhou stranu od Marinette, protože jsem schytal další facku.
,,Jsi troska. Nevíš, co je láska. Nevíš, jak doopravdy můžeš ublížit. Nevíš, jak bolí zlomené srdce, protože ty žádné nemáš. Nemáš v sobě kousek citu a kompenzuješ to násilím. Máš vysněný život, který by chtěl snad každý a přitom jsi ubožák. Nechápu, jak jsem mohla vzhlížet k trosce jako jsi ty. Nikdy nebudeš šťastný, protože jsi zrůda. Odporná, necitelná zrůda."
Marinettiny rysy po těchto větách ztvrdly a bez dalšího slova odešla.
,,My teď utečeme a nezkoušej nás najít." pronesla Chloe.
,,Poldy na tebe nezavoláme. Ve všem by se vrtali. Marinette by nedali chvíli pokoj a to ona teď potřebuje ze všeho nejvíc. Myslím ten pokoj." odpověděla mi Chloe.
,,Tak se tu měj." poslala mi vzdušnou pusu a vyšla z pokoje.
,,Najdu vás! A budete kurva trpět!" zařval jsem a začal sebou klimbat ze strany na stranu.
Musel jsem se odtamtud dostat. Jen tak mi neutečou!

Nino

,,Vážně na vás spadla tahle dýka? Moc se mi to nezdá, pane." prolomila ticho sestra, která mi ošetřovala rameno.
,,Vážně. Měl jsem v ruce tuhle dýku, ale uklouzl jsem po podlaze a jí ve vzduchu upustil. Pak se mi zabodla do ramene." zalhal jsem. Nemohl jsem jí říct, že mi jí do ramene zabodla čubka, která srala a chcala do kýble.
,,Dobře, dobře." zasmála se. Byla celkem pěkná.
Přelepila mi rameno a já si natáhl tričko.
,,Díky." řekl jsem, než jsem vzal za kliku.
Musel jsem za Adrienem. Ta holka mě málem zabila. Já končím.
Tohle už je přes čáru. Musím ho zastavit, než zabije ty dvě.
Nechápu, že jsem si toho dřív nevšiml. Vždyť to vůbec neuspokojuje. Sex s někým proti své vůli je hnus. Nechápu, že jsem to neviděl.
To, co děláme je špatný. Musím okamžitě jet!

Marinette

,,Myslíš, že je to dobrý nápad?" zeptala jsem se při běhu. ,,Chtěla jsi tam snad zůstat, Marinette?!" zastavila se a postavila se proti mně čelem.
,,No..Já.."
,,Vzpamatuj se, Marinette! Rozsekal by tě tam! Útěk je jediný, co teď zmůžeme. Kdo by nám uvěřil, že nás unesl Adrien Agreste, když v televizi prohlásil, že tě miluje?"
Pokývala jsem hlavou. Měla naprostou pravdu.
Chloe vytáhla klíčky od Adrienova auta a obě jsme nasedly. Nastartovala a obě jsme opouštěly chatu hrůzy. Chatu, která mě změnila. Chatu, která změnila moje sny. Můj sen je teď rodina a škola. Žádný Pařížský model. Žádný parchant Adrien Agreste.