Zlý kluk [Editace]

#24

Seděl jsem na pračce a sledoval Marinette, jak mi zalepuje obočí. Měla vystrčený jazyk a já se musel zasmát. Jenže to jsem neměl dělat, protože mi z úst uniklo syknutí a Marinette se na mě tvrdě podívala.
Sledoval jsem její oči, když mi znenadání přiletěl pohlavek.
,,A tohle bylo za co?" promasíroval jsem si místo, kam mě udeřila.
,,Za to, že jsi mě sledoval." Usmála se a začala vracet náplasti do lékárničky.
,,Hotovo." prohlásila a já jí ještě stihl chytit za ruce.
Nejdřív jsem políbil její pravou dlaň a pak levou.
Když jsem se rty dotýkal její dlaně, přiletěl mi další pohlavek.
,,To mě budou všichni mlátit?" zavrčel jsem. Zvedl jsem zrak k osobě. Alya.
,,Teda..No..Já..-"
,,Nedotýkej se jí." vytrhla její ruce z mých a začala si je prohlížet.
,,Napočítám do tří. Jestli mi nezmizíš z dohledu, nakopu ti zadek za to, co jsi jí udělal." oznámila mi a já seskočil z pračky.
,,Jedna..Dv-"
,,Vždyť už jdu." bránil jsem se podrážděně a vyšel jsem z místnosti.

V obýváku seděl Nino.
,,Hoj." pozdravil jsem ho konečně po tom dramatu.
,,Čau." pozdravil mě nazpět a já si pohodlně sedl.
,,Jak jsi s ní pokročil? Už ti věří?" zeptal se jen tak mimochodem.
,,Nevím. Musím na tom ještě zapracovat, víš jak." odpověděl jsem.
,,No a pak teda půjdeš na to? Až ti začne věřit. Prostě jí jen tak sebereš a dovezeš ji tam?" ptal se dál.
,,Přesně tak. Bude omámená a její smysly budou pěkně otupělý. Bude přikovaná k zemi tak, až jí polezou oči z důlků a já budu vedle ní, a budu jí při tom pozorovat. Když budeš chtít, všechno ti to natočím." nabídl jsem mu.
,,Domluveno. Už se nemůžu dočkat, jak bude reagovat až ji jen tak sbalíš a provedeš jí-"
,,Pst!" zadržel jsem ho.

Marinette

,,Alyo. Že jsi slyšela to, co já?" zašeptala jsem směrem k ní. Němě přikývla.
Dobře. Asi jsem s ním neměla jezdit a už vůbec jsem si neměla myslet, že se změnil, protože nezměnil. Všechno to byly jenom lži, který si vymýšlel, aby mě dostal tam, kam potřeboval. Já husa hloupá. Znovu jsem mu naletěla.
Alya mě zatáhla do kuchyně. ,,Slibuju ti, že ti neublíží, dobře?" objala jí.
,,Pojeď se mnou zpět, prosím."
,,Nejde to. Teď musím zůstat tady, abych věděla, co chce s tebou udělat. Musím tě chránit." pohladila mě po vlasech. Alya nebyla jenom moje kamarádka. Byla jako moje sestra. Chtěla mě chránit a já jí z to byla neskutečně vděčná.
,,Nechci s ním jet v autě. Bojím se ho.." Začala jsem vzlykat. Co když mi bude cestou zpět chtít ublížit?
,,To nedovolím." slíbila.
Pak mě pustila a odešla do obýváku.

••

,,Dobře, ujednáno." kývla Alya a silněji mi stiskla ruku. Pojede se mnou a Adrienem zpět, aby se ujistila, že se mi nic nestane a pak ji zase Adrien hodí sem.
,,Kdy se zase uvidíme?"
,,Kdykoliv budeš chtít, Mari." odpověděl mi Adrien místo Alyi.
,,Hmm.." zamručela jsem a vyšla ven.
Díky, Alyo.