Zlý kluk [Editace]

#7

Musel jsem do nemocnice, takže jsem se oblíknul zpět do roztrhaných věcí a když jsem po hodinový jízdě dojel do nejbližší nemocnice se samozřejmě mě ptali, kde jsem k těmhle ranám přišel. Řekl jsem, že mě napadl sousedův pes a dál to nijak neřešili, byli spíš paf z toho, že mě ošetřují.
Udělali mi pár stehů a já mezitím přemýšlel nad tou holkou. Musím se tam vrátit a dát jí něco k jídlu. Nechceme přece, aby zemřela na dehydrataci a aby nezemřela hlady.
Vyšel jsem z nemocnice a došel do nákupního centra, kde jsem chtěl nakoupit. Všichni čuměli jak diví. Zítra bude mít každej druhej roztrhaný tričko a obvazy na pažích, protože móda.

Všechno potřebné jsem sehnal a jel směrem k chatě, mít limuzínu je prostě výhoda.
,,Dnes je to již třetí den, kdy se hledají milované dcery a kamarádky. Podle výpovědí byly naposledy spatřeny ve škole. Kriminalisté hledají jakoukoliv stopu. Kdybyste něco náhodou viděli, něco, co má spojitost s Marinette Dupain - Chengovou a její kamarádkou Alyou Césairovou, informujte jakoukoliv policejní stanici." oznámila hlasatelka v rádiu. Takže už se hledají. Jsou docela rychlí na to, že jsou to teprve tři dny. Můj řidič se ošil, moc dobře věděl, že jsem je měl já. Moc dobře věděl, že nesmí nic říct.

Bzzzzzzz.

Přišla mi smska od Nina.

Cau, muzu se za tebou stavit? Mame pruser.

Jakej průser, kurva?

Jsem na ceste do chaty, prijed tam.

Odpověděl jsem a zamyšleně se nechal i s nákupem odvést do chaty.

,,Co se hodí pro vězně?" kladl jsem si tu stejnou otázku pokaždé, když jsem měl vařit pro někoho, kdo náhle umře.
Jelikož já jsem měl chuť na domácí pizzu, udělal jsem zrovna to stejné i pro tu čubku.
Převlékl jsem se do kostýmu a i s vařící pizzou odemkl dveře. Když jsem je nemotorně otevřel, uviděl jsem ji na zemi, jak spí. Vypadala příšerně.
Její ruce vypadaly příšerně. Jestli jí nechci amputovat ruce teď, budu jí je muset vydezinfikovat a obvázat.
Tak nějak mi začíná docházet, že jsem jí tam měl raději nechat. Bylo by s ní míň práce.
Položil jsem tác na zem a jí vzal do náruče. Vynesl jsem jí do obýváku, kde jsem jí položil na gauč.
Musel jsem pro lékárničku do koupelny. Na to jsem se musel pojistit.
Došel jsem k hlavním dveřím a ty zamkl. Klíče jsem si uschoval v kapse a došel do koupelny.
Má chata měla jednu nevýhodu. Byly tu dva vchody do obýváku, takže když jsem se tam vrátil, ona stihla utéct druhýma dveřma a tím její útěk skončil.
Došel jsem znovu ke dveřím a uviděl jí, jak bezmocně lomcuje klikou.
,,Začínáš mě srát," přiblížil jsem se k ní.
Jí se vytratila z obličeje všechna barva a přestala klikou lomcovat.
,,Tak ještě jednou a srozumitelně. Ty. Se. Odsud. Už. Nikdy.." udělal jsem pauzu a nadechl se. ,,NEDOSTANEŠ! CHCÍPNEŠ TU JAKO TY OSTATNÍ DĚVKY! KDYŽ BUDU CHTÍT, BUDEŠ TRPĚT!" naštvaně jsem k ní došel a chytil jí za zápěstí. ,,Jsi teď můj majetek a dokud budu chtít, budeš naživu. Pak tě jedním lusknutím zabiju a ani to nepostřehneš, je to jasné?!" dokončil jsem a jak jsem zběsile dýchal, rolnička na mém koženém kostýmu se kývala sem a tam a kulička uvnitř cinkala o svoje kovové stěny. Budu jí muset odtrhnout. Rozčiluje mě. Úplně jsem ignoroval bolest, která se ozývala z ran na rukou. A ji to muselo taky pěkně bolet, když jsem jí držel za jedno zápěstí.
Zvenku na dveře někdo zaklepal a Marinette sebou polekaně trhla. Bojí se dveří? Jak směšné. ,,Teď se vrátíš do kumbálu a budeš si přát, abych ti nepřišel ublížit." pošeptal jsem jí do ucha a pustil její zápěstí. Ona se rozeběhla do mojí místnosti a zavřela za sebou. Hodná holka.
Odemkl jsem a pustil dovnitř Nina.
,,Tak co se děje, kámo?" optal jsem se ho a v kuchyni mu nalil mu vodku. ,,Myslím, že na nás přišli."