Zlý kluk [Editace]

#26

Marinette

Už jsem ho nehodlala nikdy vidět. Budu se mu stranit a třeba mi dá pokoj sám od sebe. Jo, přesně tak to udělám.
Sedla jsem si na židli u počítače a ten zapla. Projížděla jsem různý stránky, abych dostala inspiraci. Mezitím jsem si vytáhla všechny mé návrhy ze šuplíku s tím, že je půjdu spálit.
,,Marinette, večeře!" otevřel se poklop a já přikývla, že už jdu.
Vypla jsem lampičku a odešla dolů na večeři.

Adrien

Koukal jsem střešním oknem dovnitř pokoje a uviděl ji, jak odchází. Vypáčil jsem to debilní okno a skočil dovnitř. Porozhlédl jsem se po pokoji až jsem zrakem zůstal na stole. Přistoupil jsem k němu a uviděl hromádku nákresů. Okamžitě jsem je popadl, doběhl k oknu a vyskočil, abych se zachytil a mohl se vyšplhat nahoru. Všechno se mi úspěšně povedlo.
Chtěl jsem být co nejrychleji dole, tak jsem nedbal na to, jak moc je bič zaháklý za okap.
Okap povolil a já byl asi tři metry nad zemí.
Modlil jsem se ke všem bohům, ale stejně mi to nepomohlo, protože jsem za chvíli letěl po zádech dolů na chodník a všechny nákresy letěly se mnou.
Dopadl jsem na záda a pravou nohu jsem měl zkroucenou pod zadkem. Takže zadek více méně dopadl do měkkého, ale noha nevypadala, že by mohla normálně fungovat.
Ještě, že jsem zaparkoval přímo u pekárny!
S těžkostí jsem se zvedl a začal sbírat papíry, které se válely všude okolo. Každý pohyb byl pro mě utrpení.
Když jsem sebral poslední, zjistil jsem, že moje noha bolí jako kráva. Nemohl jsem do nemocnice, co bych si vymyslel?
,,No, víte. Vloupal jsem se k jedné dívce, kterou jsem před tím unesl. Potřeboval jsem její návrhy, abych jí dostal tam, kam potřebuju."
Tak to asi ne.
Dálkovým ovládáním jsem otevřel auto a jen tak tak se do něj nasoukal.
Ještě jsem zahlédl, jak nějaká červená hlava jde k pekárně a nese puget růží a igelitku.
Nathaniel.
Bolest byla ta tam a nahradil ji hněv.
Marinette je moje!
JENOM MOJE!