Zlý kluk [Editace]

#23

,,Marinette, ty jdeš ven? S kým?" ptala se mě starostlivě mamka.
,,S Adrienem." řekla jsem jen a usmála se. Věřila jsem mu. Alespoň myslím.
,,Tak to budeš v bezpečí." oddychla si a znovu začala sledovat 'Matky v akci'.
Tím bych si nebyla tak jistá, mamko..
Otevřela jsem dveře od pekárny a vyhlížela auto. Nikde nikdo. Takže si ze mě dělal srandu?
Ozval se klakson. Otočila jsem se doprava. Blonďák se usmíval od ucha k uchu a přeměřoval si mě pohledem. Dala jsem se do kroku. Když jsem byla u auta, zaváhala jsem.
Je to opravdu dobrý nápad? Nebudu trpět ještě víc?
On se v autě natáhl a otevřel mi zevnitř.
,,Kde to vázne?" optal se s úsměvem. Já se na něj zadívala. Opravdu by byl schopný znovu ublížit?
,,J-já.." začala jsem. On se zamračil a vystoupil.
Ohlédl se a pak mě objal. ,,Slíbil jsem ti, že ti nic neudělám, ťunťo." pošeptal mi do ucha a mnou projela energie. A v břiše mi vybuchla atomovka. Nesnášela jsem se za to, že na mě měl takový vliv.
Přikývla jsem a on mi ještě víc otevřel dveře. A tak jsem nastoupila.

Jeli jsme v tichosti. On se věnoval řízení a já svým myšlenkám.
,,Těšíš se na Alyu?" prolomil ticho. Škubla jsem sebou.
,,Eh..Jo, asi jo." pokročila jsem rameny.
,,Nebuď nervózní." sáhl mi na stehno. Znovu jsem sebou škubla.
Dal ruku zase pryč.
,,J-já.." koktala jsem.
,,Hele, taky si zvykám..Nevím, jestli to dělám dobře. Nikdy jsem tohle nedělal. Vždycky jsem se usmíval falešně, protože jsem neznal ten pocit."
,,Jaký pocit?"
,,Pocit štěstí. Ty jsi ve mně věřila a já tě zklamal. Ublížil jsem ti. Holkám před tebou jsem taky hodně ublížil. Mnohdy neměly ruce, no-"
,,To můžeš vynechat." zarazila jsem ho.
,,Prostě..Je mi to všechno líto. Chci to nějak odčinit a snažím se hlavně u tebe. Jenže nevím, co je v pořádku a co zase hraničí s agresí a hněvem. Chci ti to vynahradit a moje chování je pro mě nové. Hrozně se bojím, že něco zkazím."
Pořád sledoval cestu. Ruku měl na řadící páce a já se na ní dlouze zadívala. Pak jsem na jeho ruku dala tu svojí.
On se na mě krátce podíval, protože musel sledovat cestu.
Takhle jsme pokračovali další půlhodinu. Beze slov.

°°
,,Nino!" zaječela Alya. Určitě to musela být ona! Slyšela jsem ji až ven. Rychle jsem vystoupila a vběhla do domu. ,,Alyo?!" zakřičela jsem.
Hnědá hlava vykoukla z kuchyně. ,,Marinette? Jsi to ty, holka?" řekla nevěřícně a já slabě kývla.
Rozběhla se ke mně a drtivě mě objala.
,,Co tu děláš? Myslela Jsem, že jsi mrtvá! Nino mi nechtěl říct, kde tě ten hajzl schovává."
Ozvalo se zavření dveří.
,,Kočko. Víš kdo právě přišel? Tvůj idol. Co tu dělá? Sakra..Že je tohle jenom sen?"
Pustila mě. Otočila jsem se na Adriena.
,,To.." začala jsem, ale on jen zakroutil hlavou.
,,..On mě sem dovezl.." vydechla jsem.
,,Cože?" nechápala.
,,Alyo," začala jsem.
,,To on nás unesl..Al-"
,,DĚLÁŠ SI SRANDU?! PUSŤ MĚ NA NĚJ!" rozkřičela se, vytáhla si rukávy a rozeběhla se proti němu. Srazila ho na zem a začala do něj bušit pěstmi. Já jen stála jako tvrdé y.
,,Ty si byl ten v masce, ty hajzle!" bum, natrhla mu ret.
Okolo mě se prohnala klučičí postava a snažila se odtrhnout Alyu od Adriena.
,,Mari, no tak! Pomoz mi!" prosila mě. Já si užívala, jak ho Alya bije. Zasloužil si to.
Nino snad musel zapojit všechny svaly v těle, aby Alyu odtrhl.
Já je pozorovala s úšklebkem. Nino uvěznil Alyu v náručí a Adrien se hrabal ze země.
Na to, že je Alya holka, ho pěkně pocuchala.
Měl roztržené obočí, ret a koukal na mě ublíženým výrazem.
,,No co? Zasloužil sis to." pronesla jsem a ušklíbla se ještě víc.

Alya jedeee! :D ^^
Děkuju za 3000 přečtení, jste nejlepší!♥