Zlý kluk [Editace]

#21

Uběhl již měsíc a události o unesené dívce jakoby zmizely. Marinette si vymyslela lež, kterou jí spolkli všichni okolo a ona se vrátila zpět do svého života. Začala se kamarádit s Chloe a pořád jí vrtalo hlavou, kde vězí Alya. Každé odpoledne jí Marinette chodila hledat do nedalekého lesa a doufala, že jí najde. Nestalo se tak.
Už byla zima a blížily se Vánoce a Nový rok. Marinette se neusmívala, byla uzavřená do sebe a ačkoliv si neustále v hlavě nadávala, ať na toho bídáka nemyslí, se jí to nedařilo. Měla v hlavě zmatek. Nath udělal, co jí na očích uviděl i když ona o to nestála. Snažil se jí jakkoliv rozesmát, ale nedařilo se mu to. Už si s ní nevěděl rady.
Adrien už nikde veřejně nemluvil o jeho 'lásce' k Marinette a Marinette se na to také nikdo neptal. Proč taky, když spolu nikde nebyli vidět?
Stmívalo se, ačkoliv byly teprve čtyři hodiny odpoledne. Marinette ležela v posteli. Po setmění už nesměla chodit ven. Rodiče se o ní velmi báli.
Koukala na strop.
Její pokoj byl stejně zachmuřený jako ona. Na stěnách, kde byly plakáty s ním, byla jen bílá omítka. Počítač byl vypnutý a místo jeho fotky, byl na tapetě křeček.
Zavřela oči a vyteklo jí na tvář pár slz. Cítila se sama i když měla spoustu přátel. Cítila se zrazená, špinavá a hrozně slabá. Bála se, že jí zase unese.

On na tom nebyl o nic líp. Každý den se užíral nad jejími slovy a přicházel na to, že měla pravdu. Ve všem. On nevěděl, co je to láska. Neměl ani tušení, co je to něha. Vynahrazoval si to násilím.
Nino, který si také uvědomil, co udělal špatně, mu pomohl chytit Alyu. Za všechno se jí oba omluvili i když věděli, že jí to stačit nebude.
Nino se s Alyou znovu sblížil a dokonce to vypadalo na lásku. Proto se Alya tak dlouho nevracela. Byla u Nina a snažila se obnovit mezi nimi důvěru.
Adrien se na ně nemohl dívat. Potřeboval vidět ji. Potřeboval se jí dotknout, cokoliv, jen, aby věděl, že se mu nezdála. Že existuje. Protože mu otevřela oči. Každý sen se změnil na noční můru, kde ho ona zabila. Kde plakala a prosila ho, ať odejde. On jí potřeboval ve svém životě.
Připomínal si jejich rozhovor, když se jí ptal, kdo je na obrázku. Teď ho jistě kreslí jako zrůdu.
S otcem byl pohádaný také. Všechno v jeho životě se rozpadalo a mohla to slepit zase Marinette.
Jeho pohled spočinul na tašce z papírnictví.
Zahleděl se na ní a dostal nápad. Obrovský nápad.
Oblékl si svůj kostým, nasadil si čočky, popadl bičík a tašku a nasedl do jeho nového auta.
Když utíkaly, sebraly mu auto a on musel počkat, než někdo přijede. Čekal přesně tři dny. Tři dny přemýšlel o svém zkaženém životě plném temnoty. Marinette byla jako světlo, které tu tmu prořídlo a on se pokaždé musel usmát.
Vypl světla a zastavil motor. Porozhlédl se a zjistil, že je na ulici sám. Byla tma. Bylo pozdní odpoledne, ale všichni se báli vytáhnout paty. To bylo pro něj jako nahrávka na koš.
Vystoupil i s taškou a bičem v ruce a ihned bičem mrskl směrem k balkónu. Bičík se zachytil a on po něm vylezl až nahoru. V duchu sám sebe chválil, jak mu to jde.
Došel k poklopu a zaklepal na něj. Čekal, že nikdo nevyleze.
Uslyšel otevírání a v té tmě uviděl nejprve rozcuchané vlasy a pak ztrápený obličej.
Ona se ho viditelně lekla. Chtěla okamžitě zase zavřít, ale v tom jí zabránila jeho noha.
,,Co tu chceš?!" zavrčela.
,,Chci si s tebou promluvit a dát ti něco, co jsem ti koupil." řekl s úsměvem. Byl šťastný, že ji vidí. A byl nešťastný z toho, jak vypadá.
,,Kreslení umřelo společně s vírou v tebe a mou kreativitou. Teď vypadni." odvětila naštvaně.
,,Pět minut." zaprosil.
Dívka vylezla nahoru na terasu a zkřížila si ruce na prsou.
,,Pět minut. Ani o vteřinu víc."