Zlý kluk [Editace]

#29

Chci poděkovat za tak úžasnou podporu a ano - tohle je úplně poslední kapitola. ♥

Marinette si až venku na čerstvém vzduchu uvědomila, že jí ven vynáší Adrien. Pak ho políbila a žili spolu šťastně až do.....
Konec.
Ne, dělám si legraci.

,,Adriene?" zeptala se nevěřícně. ,,Shhh." odbyl jí zasyčením. ,,Kam mě to neseš?" ptala se dál.
,,Když ti to řeknu, budeš se vzpírat, křičet, kopat a kousat." odpověděl.
Marinette ztuhla.
Ne.
Ne.
Ne.
To nemůže být pravda. Prosím ať není!

,,A-"
,,Ticho, Marinette." řekl zamyšleně a nasoukal ji na přední sedadlo svého auta. Marinette nevěděla, jestli se smát nebo brečet, protože stále nechápala tuto situaci.
Adrien obešel auto a nastoupil. Zapl motor a rádio. Pustil písničku 'Come to me' a rozjel se.

,,Lonely days. No one's there for you. Lonely nights. Until you find the one. Rainy days. No shelter above you. Stormy nights until she comes for you.."

Osamělé dny, nikdo tu pro tebe není. Osamělé noci, dokud nenajdeš toho jednoho. Deštivé dny, bez přístřeší nad tebou. Bouřlivé noci, dokud si pro tebe nepřijde.

Marinette moc nerozuměla a tak si to přeložila v hlavě. Nechápala, co to zpívá, proč vůbec zpívá a kam ji veze.

,,Adrien-"

,,Come to me. Can't you see. You're all I ever wanted. Now it's true. I need you. Every day. Every night. The fire dies inside of me. It's true. I need you."

Přijď ke mně. Nemůžeš vidět. Jsi všechno, co jsem kdy chtěl. Teď je to pravda. Potřebuji tě. Každý den. Každou noc. Oheň uvnitř mě umírá. Je to pravda. Potřebuji tě.

Adrien zpíval ještě chvíli a pak rádio vypl. Zadíval se na mě. Jak se vlastně dostal na ples?
,,Jak-"
,,Jedna holka, Lila. Pozvala mě." Usmál se. Marinette kývla.
,,Kam-"
,,To ti nesmím říct."
,,Je to to, co jsi říkal Ninovi?"
Přes jeho obličej přeběhl strach.
,,Ano." snažil se zachovat klid a Marinette opouštěla naděje. Nechápala to. Unesl jí z plesu, zpíval jí a teď jí vezl někam do pryč.
Marinette už věděla, proč se tak dlouho neozval. Všechno si to připravoval. Unesl jí z plesu, ačkoliv tam bylo plno lidí. To Nino musel být ten, kdo vypl světla. Ale co Alya?

Marinette koukala před sebe. S nikým se nerozloučila. Vytrhl jí Nathovi z náruče a ona mu nestačila poděkovat. Poděkovat za tu všechnu něhu z jeho strany. Nestihla mu říct, že už se o Ronalda nepostará. Nestihla ho ujistit, že bude v pořádku i když nejspíš nebude. Nestihla se rozloučit s Chloe. Nestihla jí říct, že je na ní hrdá za to, jak se k tomu všemu postavila.
A nestihla se rozloučit s jejími rodiči. Budou zase zdrcení a zničení.
Marinette stekla slza po tváři.
,,Ty pláčeš?" přibrzdil, byli skoro na místě.
,,A ne snad? Vždyť mě zase unášíš!" obořila se na něj a slzu si utřela.
,,Není to tak jak to vypadá. Odporoval.
,,A jak to teda je?!" rozkřičela se.
Adrien zastavil a s ledovým klidem se na ni podíval.
,,Když zavřeš oči, uvidíš jak to je." pronesl.
,,Jediné, co zavřu, budou tyhle dveře, než uteču." odsekla.
,,Marinette, prosím. Vystup, zavři oči a nech se vést." řekl mírně unaveným hlasem.
Marinette se zamračila. ,,Co mi dodá jistotu, že se vrátím sem?"
,,Nic."
,,No vidíš, tak to nikam nejdu." odsekla znovu, založila si ruce na prsou a otočila se k okénku.
Adrien vytáhl klíče ze zapalování, otevřel dveře a obešel auto. Marinette dělala, že ho nesleduje, ale sledovala každý jeho pohyb.
Otevřel dveře spolujezdce a chytil Marinettiny ruce.
,,Když to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém." naoko se zamračil. Jedním pohybem jí vytáhl ven, chytil jí za nohy a vyhoupl si jí do náruče.
,,Agreste, nechci, abys mi ublížil." podívala se mu do očí.
,,Když zavřeš oči a necháš se vést, neublížím ti."
Už nevěděl, jak ji přesvědčit a tak přistoupil na tu horší taktiku.
Marinette polkla, kývla a Adrien jí spustil na zem.
Ze zadní kapsy vytáhl šátek a dal jí ho na oči. Vzadu ho zavázal a chytil jí za ruku. Neobtěžoval se zavřít a zamknout dveře.

,,Už tam budeme?" zeptala se nevrle, když Adrien otevíral obrovské dveře. Budova vypadala jako sklad.
Když vstoupili, všude se rozsvítila světla a Adrien sundal Marinette šátek. Všude okolo byly prosklené skříně a v nich její návrhy. Nebyly však na papíře, ale v životní velikosti.
,,Omlouvám se, že jsem se neozýval. Ukradl jsem ti návrhy, zlomil si nohu a musel je nechat ušít. Před pár měsíci jsi říkala, že je tvůj sen navrhovat pro Adriena Agresta-"
,,To jsem nevěděla, že je to pěkný hajzl." skočila mu do řeči. Mírně se zamračil.
,,-Snažil jsem se, aby vypadaly jako na obrázku. Chtěl jsem ti to všechno vynahradit, takže od teď navrhuješ přímo pro mě. Všechno, co nakreslíš, mi ušijí a já v tom budu fotit do časopisů." otočil se čelem k ní.
,,Ale já už nenavrhuju." podotkla.
,,Měla jsi sen, který jsem svojí sobeckostí zrujnoval. Chci ti ho vrátit. Chci udělat všechno proto, abys měla svůj sen zpět."
Marinette se zamyslela.
,,Takže jsi mi nechtěl ublížit?"
,,Co? Ne! Ach, Marinette.." chytl se za hlavu.
,,V obýváku jsem se s Ninem bavil o tom, jak tě tu provedu a jak budeš stát přesně jako teď stojíš. Přesně takhle jsem si to vysnil. Nemluvili jsme o násilí, únosu, o ničem takovém. Nechtěl jsem, aby to vyzradil, protože to mělo být překvapení. Mrzí mě, že sis myslela tohle.." sklopil hlavu.
,,Děkuju." zvedla mu ji. Adrien měl slzy v očích.
,,Jsem rád, že se ti líbí. Hodně jsem se snažil a skoro nespal.." přiznal a Marinette si ho přitáhla do obětí.
,,Víš, Marinette.." odtáhl se.
,,Byla jsi můj sen.." znovu sklopil oči a jedna slza dopadla na jeho boty.
,,Byla?"
Přikývl.
,,Než mi tě vzal on. Když jsem vás tam viděl, přál jsem si, aby ho Alya od tebe co nejdřív odstrčila a já tě měl v náručí." utřel si oči a pak hrdě zvedl hlavu.
,,Ale já budu bojovat o to, aby mi můj sen vrátil zpátky, protože jsem Adrien Agreste a to, co chci, vždycky dostanu." řekl stejně hrdě.
,,Ty jsi ale vážně zlý a odhodlaný kluk, Agreste." zasmála se dívka a znovu ho objala.

~~
Takže. Byl by zájem o druhy díl, nebo to mám nechat takhle?:)
Navíc, chci vám poděkovat za tu všechnu obrovskou podporu a úžasné komentáře. Jste nejlepší! ♥