Zajatkyně Mafie - H.S. *fanfikce

To ti slibuju

"Bello? Už jsi hotová? Za 45 minut máme být v restauraci!" klepání na dveře mě probudilo ze spánku a já si uvědomila, že jsem usnula ve vaně.

"Sakra!" rychle jsem vylezla až mi to podjelo na kachličkách, ale ustála jsem to díky skřínce. Začala jsem se utírat do osušky. Když se klepání ozvalo znovu.

"Děje se něco?" dovnitř nakoukla Harryho hlava zrovna když jsem si okolo těla upevňovala ručník a chtěla se začít líčit.

"Dej mi chvilku. Zapomněla jsem úplně na čas" přece nebudu říkat, že jsem usnula ve vaně, když jsem se koupala.

"A nespinkala si náhodou?"řasenkou jsem si omylem píchla do oka, jakmile to řekl. Začala jsem mrkat a tím se mi řasenka obtiskla na spodní část oka.

"Harry běž pryč! Potřebuju se soustředit " vatovou tyčinku jsem navlhčila a setřela si řasenku na víčku. Vzala jsem jí znovu a dokončila si řasy. Na stíny jsem kašlala a vzala si tekuté linky. Udělala jsem jen tenkou vrchní linku bez ocásku a to samé na druhé straně. Tužkou na oči jsme si udělala spodní linku přímo u oka. Do koutku oka jsme si dala trošku rozjasňovače, abych nevypadala tak vybledle. Přepudrovala jsem si obličej, abych se neleskla a rozjasňovač trošku nanesla i na lícní kosti .

Nasadila jsme si náušnice a běžela do pokoje si vybrat šaty. Moc jsem jich tady neměla, takže to bylo jedno plus, protože jsem hned věděla, které vzít a obléct si je. Jenže po mém zjištění a převrácení celé skříně vzhůru nohama jsem zjistila, že je tady nemám. A v tom mi padly do očí šaty, které jsem dlouho neměla na sobě, ale přesto jsem je měla tak moc ráda.

Vzala jsem si na rychlo nějaké náramky a prstýnky. Ve dveřích jsem se srazila přímo s Harrym, který pro mě už šel.

...........................................................

"Dneska ti to vážně sluší" komplimenty mě zasypával, od té doby, co jsme si sedli se stolu a číšník, co se na mě pořád usmíval a spíše si všímal mě než jeho odešel.
"Děkuju. Takže už nevypadám jako laciná kurva?"

"Už to znovu nevytahuj Bello. Nemyslel jsem to tak" své ruce jsem měla položené na kraji stolu a s těží je jen pozorovala. Bylo pro mě těžké se na něj dívat, když projevoval jak moc ho všechno mrzí. Nechci mu skočit zase na udičku, aby mě stáhl k němu a po nějaké době, mě hnusně odkopl. Potom by se to zase vrátilo a on by si na mě znovu nahodil udici, jak to už udělal.

"Fajn. Už to neřeknu" konečně jsem se na něj podívala. Sledoval každý můj pohyb. Jako kdyby zkoumal, každý kousek mé kůže, co šla vidět přes krajku na šatech.

"Něco pro tebe mám" z ruky si sundal jeden z jeho prstenů. Pořádně si ho prohlédl a stiskl v dlani, než mi ho podal. Natáhla jsem k němu ruku, kterou mi chytil a na prsteníček pravé ruky mi nasadil hrubší kovový prsten. Byli na něm vyryty různé ornamenty a uprostřed byl červený kamínek. Možná pravý rubín. "Chci aby jsi ho měla u sebe. Ten prsten mám už strašně dlouho. Vždycky mi nosil štěstí"

"To si nemůžu vzít. Znamená pro tebe asi hodně Harry" chtěla jsem ho sundat, ale obě dvě ruce mi chytil a držel ve svých.

"Už ho nepotřebuju. Přivedl mi tebe a ty jsi teď moje štěstí" řekl to tak procítěně. Teď konečně vypadal, že je zranitelný, že má konečně nějaké viditelné city. City které věnoval mně. Okolo něj bylo spoustu lidí, ale jeho city se projevili až u mě. Neviděla jsem v něm vraha, mafiána, děvkaře nebo drogového dialera. Viděla jsem v něm konečně toho pravého Harryho, kterého se snažil za to vše skrýt. "Dokud ten prsten budeš mít na sobě, věřím že i když mi budeš hodně daleko tak si mě díky němu najdeš. Nebo si tě díky němu najdu já. Snažil bych se tě najít i na konci světa, i kdyby to mělo být jen na pět minut"

"Nikdy si ho nesundám. To ti slibuju"