Zajatkyně Mafie - H.S. *fanfikce

Dešťové vzpomínky

Po okolí se rozplynul zvuk výstřelu. Ani hromy ho nepřekryly. Křečovitě jsem dala prsty ze spouště, ale pistoli jsem nedávala dolů. Pořád jsem na ní mířila, myslela jsem si, že jsem se netrefila do doby než spadla na kolena. Dívala se na mě překvapeným výrazem. Asi čekala že bych se ani nebránila, na tož abych měla zbraň a použila ji.

"T.. ty.. ty!" zachrčela ta holka a padala k zemi i zbytkem těla. Tváří dopadla s posledním zachrčením do bláta. Zatím co já jsem byla jako znehybněná. Nemohla jsem dát ruce dolů nebo se jakkoli pohnout do doby než jsem uslyšela někoho mluvit.

"Isabell!! " Harry se rozběhl ke mě a prudce mě chytil za zápěstí.

"Co se tady kurva stalo?!" křičel dál. 

"Nevím, prostě se tady z ničeho nic objevila a řekla něco, že já jsem ta co dělá problémy" bez toho aby se zeptal jestli jsem v pohodě nebo že jsem se zvládla ubránit na mě dál řval jako pominutý. A to jsem si nechtěla nechat líbit.

"Odtáhněte to tělo někam. Zítra ji necháme odklidit. A ty mi kurva řekni proč jsi nešla dovnitř když začalo pršet?! Nechápeš že tady se ti může cokoli stát?!" 

"Je to moje věc kde budu a i kdyby pršelo! A k tomu jsem měla zbraň a ubránila jsem se tak tady po mě neřvi jako kdyby se mi něco stalo!" prošla jsem kolem něj a běžela v promočeném oblečení nahoru do pokoje. 

Harry pov

"Kurva!" naštvaně jsme si řekl pro sebe.

"Nemusel si na ní tak řvát. Mohl si jí jednou ukázat tu svou dobrou stránku jako před chvílí" postrčil mě Liam ke dveřím domu. Jo jen kdyby věděli, že tu náladu jsem měl jen kvůli ní. Kdyby jen věděli, že jsem na ní řvát nechtěl, ale tak zatraceně jsem se o ní v tu chvíli bál, že jsem nad tím nemyslel.

"Co je Bell? Proběhla tudy jako hurikán a ani mě nechce pustit do pokoje" plně jsem zapoměl že tady je Jessica.

" Na zahradě byla nějaká holka. Bella jí  zastřelila aby se ubránila a Harry na ní potom řval, proč nešla dovnitř když začalo pršet" ujasňoval to za mě Niall. To je asi poprvé co nemám ani slovo k tomuhle všemu. Vím jen, že jsem si to u ní asi zase posral.

"Neměl si na ní řvát na tohle téma je hodě háklivá" zamračila se na mě jako kdyby mě chtěla uškrtit a narvat do drtičky odpadu. Možná že tam i patřím , protože jsem celý odpad Londýna.

"Byla to tak nějak i její vlastní blbost tam v dešti a bouřce stát !" proč prostě nemůžu držet hubu!

"Protože jí neznáš. Déšť je jediná hmotná vzpomínka na její rodiče, cítí potom, že jsou s ní. Když mi to vysvětlovala tak mi řekla, že už od mala je rodiče vždycky se Zaynem poslali na zahradu a hráli tam s nimi hry. Protože když pršelo nemuseli do práce a to byla jediná chvíle kdy s nimi mohly být celý den bez práce nebo toho, že by museli spát z únavy" fajn, jsem nehorázný čurák. 

Bez jediného slova jsem se otočil a šel  ke dveřím jejího pokoje. Jak jinak než že bylo zamknuto.

"Bell, otevři. Chci se ti omluvit. Nevěděl jsem to o tvých rodičích a toho ostatního"

"Běž pryč. Nepotřebuju lítost, na to už nervy nemám! Jdi si radši za Taylor, já tě nepotřebuju a ani nikdy potřebovat nebudu!" 

"Fajn, jak chceš !" nebudu se jí ani omlouvat. A proč bych taky měl.