Zajatkyně Mafie - H.S. *fanfikce

Doktorka u mafie

"Bello?" dotek na mé ruce mě otrhl od práce. Dlaň Nialla byla hrubá, jako pravá ruka muže. Byla jako struhadlo. Hned bylo jasné, že mu práce rukama není cizí. Jeho palec mi přejížděl po kroubech ruky.

"Ano?" otočila jsem se na něj. Měl prozbu v očích. Modré oči jako noční laguna osvětlená měsícem. Těžko popsat pocit, který cítím poblíž něj. Nedá se příct, že se cítím nepříjemně. Pohltí mě teplo, ale zároveň mráz. Není to úplně přitažlivost, nebo snad ano?

"Příjdeš za mnou ještě dneska?" zachraptěl tiše s nadějí, že odpovím ano. Chtěla jsem ho více poznat. Nebylo by to poetické. Láska jako z knihy, kdyby z toho bylo něco víc. Jenže jsem se probrala do reality. V mém postavení se to nehodí a na vztah nemám vlastně ani čas. 

"No příjdu ještě za chvilku se sestrou na kontrolu a promluvit si, jak se cítíš a podobně. Potom už půjdu domů. Zítra příjdu až kolem čtvrté hodiny odpoledne. Takže si tě ráno břebere jeden z mých kolegů"

"Proč? Já chci počkat než přijdeš ty. Nikoho jiného tady nechci" jeho jehce naštavný hlas rezonoval pokojem. 

"Uvidíme co s tím zmůžu. Přijdu zítra hned co budu moct"

"Dobře. Už teď se těším"  jeho úsměv byl spouštěč pro ten můj. Když se usmíval, vážně vás to nutilo se usmát zpět a cítili jste se hrozně dobře.

"Přinesu ti něco dobrého" najednou byl nějak moc energický. Někdo zřejmě miluje jídlo.

"Jo. Děkuju moc. Konečně budu mít normální jídlo" oddechl si. Pořád jsem se mu musela dívat do očí. Bylo to jako eufórie, závislost. 

"Tak za chvíli" odešla jsem od něj a cestou se pořádně protáhla. Byla jsem celá ztuhlá a pořádně znavená po dlouhé směně. Tato práce je vyčerpávající ve všech směrech. Hlavně když se stane něco podobného jako teď. Nechci mít víc problémů a sraček v životě než už mám. Cítím, že s jeho příchodem se něco stane.

"Doktorko!" zavolala na mě recepční když jsem šla kolem.

"Ano?" šla jsem k ní.

Stáli u ní dva muži. Oba dva vysocí docela pohlední. Věděla jsem dobře, z jaké branže jsou. Černé oblečení a tvrdý výraz v obličeji napověděl vše. Kdo ví kde nechali zbraně.

"Tito pánové hledají nějakého muže, kterého prý včera přivezli možná sem. Ale nechtějí mi říct jméno tak nevím"

"Včera sem přivezli dost lidí, musíte být konkrétní pánové. Myšlenky bohužel nečteme" prohrábla jsem si vlasy. Jenže teď mi to došlo. Jeden bezejmený tady přeci jen je. Tušila jsem, že s sebou přinese peklo. Oči jsou jako od anděla, ale zbytek patří na opačnou stranu.

"Je blond?" zeptala jsem se jich i když mi odpověď byla jasná. Nechci si dělat problémy.

"Jo je!" oba vykřikli a přistoupili blíže. Na pažích měli různá tetování. Svaly se rýsovaly skrze oblečení. Silné ruce a ramena. Každý sexy chlap musí být hajzl.

"Pojďte se mnou" podívala jsem se na recepční, které to bylo stejně jedno.  Oba se na mě divně podívali. " Jen mě následujte pánové"

"Znáte Nialla? Jste rodina nebo tak?" zeptala jsem se jich jen co jsme se vzdálili od recepce. Potom mi došlo, že se bál že ho tady někdo najde. Jenže oni nevypadají, že by ho postřelili. Jenže co já vím. Všichni z mafie jsou stejní. Kdo ví na co si tady hrál.

"On ti řekl svoje jméno?" otevřela jsem jeho dveře. Usmál se když mě viděl a trochu se zatvářil divně, když ti dva vstoupili. Uvolnila jsem se když mi došlo, že to nebylo zlé je k němu zavést. Bez řečí jsem odešla do mé kanceláře a nechala je tam spolu. Nezajímá mě co mezi sebou mají. Možná čím dříve opustí všichni tři nemocnici tím lépe.