Zajatkyně Mafie - H.S. *fanfikce

Jak ty, tak oni

Harry pov

Jak já nesnáším kocovinu. A ještě ty debilní rána.

"Hej! Ty, vstávej !" shodil jsem ze sebe další kurvu na jednu noc, která mi měla pomoct ze sebe vybít tu frustraci a zlost.

"No tak. Hazz" začala se po mně plazit jak nějaká hyena .

"Ještě jednou mi tak řekni a prohodím tě oknem" zařval jsem a stoupl si.

"Nebuď na mě tak hnusný " zapištěla na mě až mě zabolela hlava.

"Vypadni ...." nemohl jsem si vzpomenout na to podělaný jméno.

"Děvkaři" zařvala a odešla z pokoje a se zabouchnutím dveří si dala záležet.

Oblékl jsem si na sebe černé jeany a černé tričko. Sešel jsme dolů do kuchyně udělat si kávu. Když jsem scházel schodiště zdálo se mi jako kdybych něco slyšel, ale stejně jsem šel dál. Po včerejšku se mi to určitě jen zdálo. Ještě mám dost promile v krvi.

S kávou jsem odešel do svojí kanceláře dokončit převody peněz za zbraně.

Isabell pov

Nevím jestli je den nebo noc. Tady je tma asi pořád. Snažila jsem se po čtyřech najít vypínač. Bohužel jsem se zachytila o nějakou poličku a věci co byli na ní se na mě vysypaly. Radši jsem se odebrala opět ke studené zdi a sedla si k ní.

...................................................................

Harry pov

"Čau Harry" konečně přišli Louis a Liam.

"Čaute"

"Vidím že už máš zase všechno podle sebe" ukázal na vypité lahve co byli po celé podlaze.

"To bylo včera" vypnul jsem počítač a podíval se na ně.

"Kluci" pomalu tady došel Niall.

"Nialle neměl by jsi ležet v posteli?Co by ti na to řekla Bella? A kde vlastně je. Neměla by tě hlídat?"

"Teď jsem se vás chtěl zeptat jestli nevíte kde je. Od té chvíle co si odjela pro věci jsem jí neviděl"

"Cože si?" zařval jsem.

"V klidu Harry. Dovolili jsme jí si jet pro oblečení a domluvili jsme i to aby neměla v práci problémy a abysme neměli potíže mi za únos. I když bysme problémy neměli když máme policajty pod palcem" Liam mi to moc neulehčuje.

"Bene!" zakřičel Louis.

"Ano?" za chvíli tady stál v pozoru.

"Přivezl jsi včera zpět Isabell?"

"Ano. Šla normálně zpět do domu si odnést věci do pokoje" do pokoje .... do pokoje ... ten pokoj... já.. do prdele co jsem to zase udělal.

Rychle jsem odešel z místnosti a šel ke sklepu. Kluci šli za mnou. Otevřel jsem a seběhl schody dolů. "Do háje rožněte to světlo" zakřičel jsem.

"No jo. A proč jsme tady? Ty tu máš nějakou kurvu nebo co? Protože na to teď není čas Harry" světlo se rozsvítilo a já uviděl domlácené tělo Isabell na zemi u stěny.

"Neříkej že jsi jí to udělal ty?!" ozval se Niall.

"Bello?" šel pomalu k ní.

Zvedla tvář vzhůru . Nechápal jsem jak jsem jí mohl něco takového udělat. Dívala se na Nialla v klidu. Jenže když jí pohled padl na mě její hnědé oči byli teď spíš černé . Zničeně a zděšeně se na mě podívala. Najednou se postavila a bez toho aby to někdo stihl zastavit se rozběhla nahoru.

Isabell pov

Díval se na mě jako na chudáka. A přitom mi to udělal on. To on ze mě udělal tohle všechno. Rychle pryč. Utíkala jsem do schodů co nejrychleji a zase ven. Jenom chci pryč.

"Stůj! Běžte tama já běžím za ní" uslyšela jsme Stylese.

Nemohla jsem přesně říct ani kam jsem běžela. Jejich pozemek byl rozsáhlý , ale prostě jsem běžela rovně. Uslyšela jsem za sebou štěkot psů. Ti mě začali dohánět a taky mě svalili na zem. Jenže mě nehryzali nebo podobně. Olizovali mě a čichali.

"Sedněte!" zakřičel po nich Styles.

Oni se na něj otočili a začali vrčet. Stoupla jsem si."Teď ti ukážu já jak jsem se cítila včera, když si mě mlátil za něco co jsem neudělala. Jak jsem se cítila celý den zavřená ve špinavém sklepě" zněla jsem strašně jelikož jsem měla vyschlo v krku.

"Trhejte!" ukázala jsem na Harryho a psi se proti němu rozběhly. Styles se rozběhl, ale psi ho shodili tak jako mě. Začali na něj vrčet a štěkat.

"Víš co. Ne, já nejsem jako ty. Nesnížím se tak nízko a tady máš důkaz, že tak jak ty na ostatní tak oni na tebe" ukázala jsem na jeho psi. Pomalu jsem se radši vracela do domu otočila jsem se za zvukem za mnou. Všichni psi šli za mnou jako kdyby mě chtěli bránit. Zatím co on tam pořád ležel s nepochopením.

"Isabell. Mi o tom nevěděli . Kdyby jo zůstali bysme tady" přišli hned za mnou když jsem vešla dovnitř.

"To nevadí kluci. Vím že za to nemůžete"

"Pozor" ukázali za mě, ale já tam viděla jen psi.

"Co?" nechápala jsem.

"Od kdy jsou tak v klidu?" dívali se na ně jako na boží obrázky.

"Asi od té doby, co jsem se s nimi spřátelila venku u výběhu" pohladila jsem jednoho rotvajlera po hlavě.

"Radši půjdu do pokoje se umýt " vyšla jsem schody,ale už nebyly slyšet kroky psů. Jen jejich jemné kňučení. Seděli dole u schodů jako by se báli.

"Pojďte" ukázala jsem nahoru. Rozběhli se za mnou jako natěšené štěňata."Co vám ten hajzl jen musel udělat, že ho tak nenávidíte" možná to co mně.