Zajatkyně Mafie - H.S. *fanfikce

Mrs. Styles

"Harry! Zničíš mi nové oblečení!" zařvala jsem na něj, když mě hodil na postel a já přistála na taškách s oblečením.

"Tak ti koupím nové!"začal mě líbat. Jenže já se nenechala, odstrčila jsem ho a vzala to oblečení.

"Jenže tohle jsem si kupovala za svoje. Takže mi ho nebudeš ničit" tašky jsem odnesla do šatny. Pořád se u něj v pokoji cítím, jako cizí člověk. Prostě se tu necítím moc dobře.

"Proč si neřekla? Mohl jsem ti dát peníze. Nemusela si utrácet svoje peníze. Teď jsi moje a já se musím o svoje zlatíčko starat" cítila jsem ho namáčklého zezadu na mě. Jeho tělo hřálo, že jsem to cítila už, když stál u dveří. Jenže teď to bylo více intenzivní, jako kdyby za mnou plál oheň. Otočila jsem se mu čelem a dala mu ruku na čelo.

"Nejsi nemocný? Lidé nemění povahu ze dne na den"tvářila jsem se, že mi je ho líto, dokud jsem se nezačala smát.

"Přestaň si ze mě dělat srandu!  Víš přece, že to je pro mě celkově tyhle city a podobný blbosti nové" chodil za mnou, jako pejsek, když jsem si odkládala věci na věšáky a do poliček.

"Fajn, promiň" po uklízení poslední tašky jsem mu dala ruce za krk  a dívala se mu do očí. "Od kdy jsem tvoje? Nepamatuju si, že bysme se vzali nebo něco podobného" jeho obvyklý úšklebek se mu rozlil po tváři.

"Prakticky zlato, prsten jsem ti už dal. Teď jen jestli řekneš ano" 

"Harry, to není zásnubní prsten" praštila jsem ho do ramene a šla do pokoje se převléknout do něčeho pohodlného. Takže tepláky a nějaké tílko. 

"A chtěla bys aby byl?" zasekla jsem se v pohybu. Bylo to jako kdybych přimrzla k podlaze, během jedné sekundy. Jenže čas dál běžel, ale moje tělo ne. Podívala jsem se na něj jestli to myslí vážně a podle jeho výrazu, to vážně myslel. Tvář měl vážnou bez jediné známky vtipu. Spíš v jeho očích byla vidět malá známka naděje nebo taky šance. Každou chvíli jsem čekala, že řekne ty slova ' To byl jen vtip neboj' nebo něco takového, ale on se na mě dál díval. Po tom, co mi došlo, že se na něj dívám s děsem a zároveň překvapením v obličeji, bez toho abych se hýbala nebo aspoň vypadala, že se ještě někdy pohnu, mu asi došlo nad čím tak moc usilovně přemýšlím a jako vždy si to bez vysvětlení přebral podle vlastního rozumu.

"Promiň. To byla blbost. Vždyť spolu ani nechodíme a jak to vypadá tak to asi ani nechceš. Kdo by se mnou chtěl taky něco mít. Ani moje vlastní rodina ne"začal odcházet do koupelny a já se na poslední chvíli rozběhla a rychle než zabouchl tam za ním vlezla.

"Harry. Neříkej hlouposti. Jen mě to trochu překvapilo? " nevěděla jsem, co říct abych ho nenaštvala.

"Trochu? Vypadala si jako kdybych po tobě chtěl ať skočíš z 30 patrové budovy a jen se oklepeš a půjdeš zpět"  mával přede mnou rukama tam a zpět.

"Fajn tak hodně. Prostě jsi mě zaskočil s tou otázkou. Nikdy jsme o tom nemluvili a sama jsem o tom ani pořádně neuvažovala. Je to prostě jedna z těch otázek, na které je moc brzo" jen kývl na souhlas mého monologu a sedl si na kraj vany. Přišla jsem blízko k němu. Chytil mě za stehna a  přitáhl k němu. Zaklonil hlavu abych se sklonila k němu a opřela si čelo o to jeho.

"Harry, ty jsi jediný, s kterým bych byla nejradši. Přestaň být paličatý a nech si první všechno vysvětlit, než si všechno jako vždy, přebereš podle sebe" moje rty se mu na chvíli přitlačily na špičku nosu, aby tam zanechaly jeden ladný malý polibek.

"Dobře. Jen v tomhle nejsem moc dobrý, no spíš vůbec. Nevím, jak se mám chovat nebo cítit, když se s tebou hádám skoro kvůli každé blbosti byl frustrovaný a až moc zamyšlený, jak má co řešit.

"Jsi v tom dobrý Harry. Jen nad vším moc přemýšlíš, nech v tvých citech hrát i tvé srdce. Potom půjde všechno samo"

"Hmm, dobře. A vím, že jsem v tom dobrý, ale klidně to zopakuj" smáli jsme se tomu oba dva. Konečně je jeho dobrá nálada zpět. Náladový Harry je horší než Jess, když má měsíčky. A to je už co říct.

"Ty nadrženče jeden" začali jsme se líbat. No líbat by se tomu tak taky mohlo říct. Dávali jsme si spíš pusy. Pěkně jednu za druhou.

"Budeš tak laskavá a staneš se mou holkou? Budeš moje Mrs. Styles?" 

"Moc ráda, ale to oslovení ještě zvážím" chytil mě pod zadkem a odcházel z koupelny.

"Budeš nad tím uvažovat při tom, jak tě budu šu.... teda milovat" opravil se s divným nakrčením nosu.

"Klidně řekni šukat, milovat se budeme jindy " 

"Kurva kde jsi byla tak dlouho Isabell! Tak dlouho ti trvalo se ke mně dostat. Ale i tak tě miluju!" musela jsem se usmát. Na začátku toho všeho bych se asi vysmála každému, kdo by řekl, že s tímhle tím budu něco mít. Jenže vždycky je realita jiná než čekáme.

"A já miluju tebe"