Teen Wolf-Nightmare

Hra o život

"Může mi někdo vysvětlit co se tady sakra děje?! Kde je Syd?" vykřikuje Stiles. Opírá se vší silou do mých ramen a tlačí mě ke zdi. "Já nevím...omlouvám se.." vydechuji. Vina mě tlačí na prsou. Bolí to mnohem víc než by mi Stiles mohl kdy ublížit. "Podle Moniky jsi ji viděl naposled tak mluv Scotte!" V jeho očích hoří zlost a vztek. Neutuchající touha ze mě vytřást informace.
"Pusť ho Stilesi!" okřikuje ho Chloe a táhne ho ode mě. Stiles mě nakonec pouští a s odstupem si mě měří pohledem.Chloe stále jeho paže pevně svírá, teprve až ji pokývnutím ujišťuje že mě nehodlá zabít, pouští ho.
"To mi chcete vážně všichni namluvit, že Sydney je mrtvá a teď v jejím těle po Beacon Hills pobíhá nějaká pomstychtivá mrcha, která nás má v plánu všechny vykuchat zaživa?! To ti nežeru..." odsekává stroze a sedá si na nemocniční lůžko "Ty to mu věříš Lydie?"
Lýdie celou věčnost sedí vedle postele s naprosto prázdným pohledem v rukou svíraje Sydnyin náhrdelník. Už půl hodiny nepromluvila ani slovo. Najednou však vydechuje slabě dvě slova. "Necítím ji."
"Cože? Co jsi říkala?" ptá se Malia "To je přece nemožné..."
"Prostě ji necítím. Není v našem světě..." odpovídá ostře, ale přesto je smutná. Potahuje si rukáv a utírá si jím nové slzy v koutku oka.
"A kde teda je?! V pekle?" směje se Isaac. Všichni na něj upírají káravý pohled. To mu nedochází že není vhodný čas na vtipy...?
"Musíme ji dostat zpátky. Zastavit Elizu a zachránit Sydney." ozývá se hrdině Malia.
"A jak to chceš udělat?! To máme uspořádát slet čarodějnic a vyvolat Sydney? Nebo raději první zavoláme vymítače ďábla na Elizu aby pak měla Syd kam jít až ji vyvoláme!" odsekává Stiles a Isaac se okamžitě dává do smíchu. "Přijde ti to směšný?!"
"Jo, vážně jo. A víš proč? Protože tím svým pokusem o ironii akorát kolem sebe mácháš rukama, místo toho aby jsi vážně něco smysluplného vymyslel."
"Isaac má pravdu. Bohužel. Musíme opravdu začít něco dělat." promlouvám mezi ně.
"Nejspíš budeme muset přistoupit na Elizinu hru. Nemáme vlastně jinou možnost." dodávám.
Otevírám dveře které mě opět vracejí do chaosu na chodbě. Doktoři se snaží ošetřit každého zraněného, ale nejspíš nemají dost rukou. Vzduchem se nese bolest a pach zasychající krve na stěnách. Cítím se provinile. Měl jsem něco udělat. Nevím co, prostě něco.
Než stačím dojít k vstupním dveřím vráží do mě prudce šerif a chytá mě za ramena. Nejspíš běžel, sotva lapá po dechu. Vypadá zděšeně.
"Je..Je ve škole!" vydechuje "musíš ji zastavit!"
Nenamáhám se s odpovědí a rozrážím dveře. Na mobilu rychle vyklepávám slovo škola a odesílám ji ostatním. Dobíhám již téměř bez dechu ke své motorce která stojí až na konci celého parkoviště. Nasedám a vyjíždím vstříc smrti.

Škola zeje prázdnotou, tichá a naprosto nedotčená. Tedy téměř. Vstupní dveře jsou vyražená a podlaha je posetá střepy. Asi jsem čekal něco víc. Jako třeba...nevím..bránu do pekel kterou Eliza otevře svou shnilou duší...
Když nad tím takhle přemýšlím, je to strašná kravina.
Procházím temnou chodbou když mnou otřese závan chladného vzduchu. Projíždí mnou jako ostří od hlavy až prstům u nohou.
Můj pohled najednou upoutává černá popelavá šmouha na podlaze táhnoucí se až ke dveřím do tělocvičny. Cítím kouř. Štiplavý a hutný se nese chodbou jako mrak nad městem.
Zbystřím když zaslechnu přijíždějící jeep a motorku. Už jsou tady.
Pomalu s odvahou totálně nulovou se sunu podél šmouhy až k tělocvičně. Měl bych počkat na ostatní...proletí mi hlavou. Na to mě ale až moc zžírá zvědavost. Opírám se masivní dveře a nahlížím dovnitř. Ihned mě oslní teplé žluté světlo. Jakmile víc zaostřím všimnu si osoby stojící uprostřed haly vedle mohutného táboráku.
"Hej!" vykřiknu "Shoří to tady!" Beru do ruky hasičák který se rázem objevuje po mé levici a běžím k ní.
Hasičak se zasekl. Nejde uvolnit pojistka. To není náhoda. V jejím případě ne.
"Nemůžeš to tu nechat shořet!"křičím na ní. Ona se jen pozvolna otočí a s potěšemým úsměvem a jako had odsekne "Ale můžu. Sleduj..." V ruce svírá pojistky které vypadají jako by patřily k uzávěru plynu. Nechá to tady vyletět do vzduchu.
"Proč? Proč to všechno děláš?!"
"Já nevím, trochu z pomsty, trochu jenom čistě pro zábavu. Chci prostě vidět jak zdejší vlkodlaci shoří spolu s Beacon Hills." dodává a hází pojistky do ohně, který postupuje čím dál blíže ke mně.
"Jak to myslíš?" vydechuji.
"Tvoje smečka právě vešla do školy a drahá slečna Martinová byla tak laskavá a uzavřela školu horským popelem. Je to legrační, tak nějak neví že tím zabije svou vlastní dceru. Měli byste ji více informovat kdo právě hraje roli padoucha v tý vaší ohraný šarádě. Už se to jednou stalo, že?! Byli jste uvěznění ve škole s jistým ortelem smrti. Legrační jak se historie opakuje...tak trochu to není náhoda, přiznávám se. Přečetla jsem si to v Sydnyiných vzpomínkách. Prý úžasně líbáš a máš sexy zadek povídala..."
Při každém jejím slově mě víc a víc pohlcuje vztek, zatínám pěst tak silně až slyším praskání kostí. Nenávidím ji. "Tak co podnikneš teď Alfo?" dodává s nekončícím úsměvem

Mrkněte na můj nový příběh ze světa Avengers. Plánují ho už dlouho tak doufám že se zalíbí        👇👇👇
Girl who lives in secrets