Teen Wolf-Nightmare

Němý křik

Z pohledu Lýdie:
Velké zrezivělé kovové dveře mohutně zavrzají a mnou projede mráz. Nenávidím ten zvuk. Je to jako křik. Dává najevo, že vše stárne, ničí se, a volá o pomoc.
Nemám odvahu se pohnout. Jen tu tak stojím a hledím na temnou prázdnotu Derekova loftu. Poslední měsíční paprsky dopadají skrz obrovské okno na betonovou podlahu, brzy bude svítat. Je tu ticho, jen rozvířený prach se pomalu vznáší a zamlžuje nám výhled.
"Něco cítím..." zašeptá Isaac.
"Krev" vydechne Chloe s hlasitým nervózním polknutím.
"Zase" odseknu a sejdu ze schůdků u dveří.
Procházím jeden roh za druhým, každé místečko, otevírám každou pitomou skříň ale "Nikde nikdo." zařve Isaac a kopne do komínku z krabic, který se rázem rozsype jako domeček z karet.
"Hej!" ozve se.
Chloe na mě vyděšeně hledí "Halo!" vykřikne koktavě. "Je tady někdo?!"
"Vypadněte!" ozve se podruhé.
"Jde to od té zdi!" dodá Isaac se značnou nadějí ve hlase a pokládá dlaně na ledovou betonovou zeď. Pomalu přejíždí prsty po každém centimetru až se nakonec ozve cvaknutí.
"Derekova vlkodlačí kopka. Je to jen pracovní název...však víte... Já tam býval jednu dobu pořád. Úplně jsem na ni zapomněl."
Zeď se najednou rozděluje v půli a uvolňuje další mohutný oblak prachu. Pokládám Isaacovi dlaň na rameno a on mě přitahuje dovnitř spolu s Chloe. Pomalu ale jistě se před námi zhmotňuje kašlající osoba. "U-utečte. Je to p-past."
"Stilesi?" vydechuji.
Najednou mě cosi silně chytá za ramena a prudkým pohybem mě odhazuje stranou. Bolest mi vystřelí z kotníku až do zad. Zvrtnutý. Nejspíš je zvrtnutý.
"Lýdie! Kde jsi?!" slyším Chloe z dálky. Zeď se jakoby mávnutím kouzelného proutku okamžitě hlasitým prásknutím zavírá. Buší na ni. Čím dál tím hlasitěji. Jakoby mi měla z toho prasknout hlava. Chci se postavit ale bolest mi to nedovolí. Cítím jak se celá chvěji. Zacpávám si dlaněmi uši a snažím se vytěsnit to strašné burácení. Najednou však vše utichá a místnost zaplňuje chlad. Děsivý a neústupný.
V rohu místnosti, se zhmotňuje ze stínů a hledí na mě s úsměvem.
"Ráda tě zase vidím Lýdie."

Z pohledu Stilese:
"Stilesi jsi zraněný!" vykřikne Chloe.
Já je tak strašně nerad vidím. To je asi poprvé, co jsem opravdu toužil po tom, aby mě nenašli.
"To je v pohodě, nic mi není. Je to jenom škrábnutí. Eliza chtěla, aby jste ucítili mou krev... Byl jsme jenom návnada! Nemáte tu být!" vyštěknu. Možná až příliš naštvaně na to, že mě přišli zachránit. Oba na mě udiveně hledí a asi ještě vstřebávají má slova.
"Omlouvám se. Já jenom...všechno se to sere čím dál tím víc a já si přidám úplně k ničemu. Já prostě nedokážu někoho vynést z hořící budovy, ani mu vzít bolest když trpí. Jsem dobrý akorát jako pitomá návnada!"
"Stilesi, tak to vůbec není..." šeptá Chloe a pokouší se ke mně přitisknout, ale já ji hned odtahuji.
"Je to tak a všichni to vědí. Že Isaacu?!"
Rty se mu slabě pootevírají jakoby chtěl něco namítnout, ale pak jen provinile sklápí zrak.
Přikyvuji. "Vidíš Chloe." odseknu.

Přes zeď nejde nic slyšet. Jenom malý sykavý šepot se nese vzduchem jako hustý černý kouř a naplňuje vám hlavu. Cítím jak mi přejíždí mráz po zádech a rezonuje v bedrech. Strach. Je všude kolem nás a to nemusím být ani vlkodlak, abych to poznal.
Najednou se stěna sama spolu se silným zaduněním rozevírá. Nikdo tady není, jen drobná postava s rudými vlasy schoulená na zemi.
"Lýdie!" dere se mi ze rtů. Dobíhám až kní a ona se mě pevně chytá za ruku."Co se stalo?!"
Její oči jsou plné zděšení. Jakoby viděla samotnou smrt přímo před sebou.
Otvírá ústa a chce promluvit, ale nevyjde z ní ani hláska.
"Lýdie, co se děje?!"  chytá ji za rameno Isaac a třese s ní, aby si získal její pozornost.
S jejích úst však stále vycházejí jen hlasité výdechy. Ani slovo.
" Oněměla." zašeptá slabě Chloe.
"Eliza ji vzala její hlas..."