¹ELISA DAY: Byla jsem Divokou růží

KAPITOLA²⁴ Oliver v jeho novém životě

San Francisco, Kalifornie
o devět a půl dne poté

Dvoupatrový dům s poštovní schránkou ve tvaru ptačí budky vypadal jako vystřižený z nějakého realitního katalogu s rozesmátou rodinkou v popředí a domem s rudou střechou a upravenou předzahrádkou v pozadí.

Elise se z toho dělalo špatně a cítila se dost provinile, když dala Oliverovi ochutnat život lovce a teď ho nechávala zahrabat se do rodinné idylky.

Ovšem když ho z Dodge zaparkovaného na druhé straně ulice sledovala oknem s roztaženými závěsy, chtěla si myslet, že tohle je pro něj to nejlepší, co může udělat.

"Tohle není naše starost," zapitvořil se a zamračil se na ni.

Elisa letmo pokrčila rameny a omluvně se pousmála. "Kdo mohl tušit, že na tebe ten nezletilej Pán kostí pošle několik obživlých mrtvol?"

Oliver nafoukl tváře. "Třeba já?"

"No jasně," odtušila Elisa a pocuchala mu světlé vlasy. "Chtěl tě jen vyděsit, jsi v pořádku, ne? Ani to nebyli pořádný zombie," dodala potichu a s tichým škytáním nastartovala Dodge. "Teď odtud vypadneme."

"Myslíš, že byla chyba mě brát na případ, co?"

Uhnula očima, stejně jako teď, když ji tohle prolétlo hlavou, ale oba jasně tušili odpověď. "Zaslouží si to, ne?" prohodila ze zvyku směrem k fotografii svého bratra zastrčené za zrcátkem, ale když tam pohlédla, povzdechla si.

Sotva před hodinou ji vtiskla do ruky svému synovci.

A už na to, jak se zdá, stačila zapomenout.

Protočila nad sebou oči v sloup a otočila klíčkem v zapalování, aby odtamtud co nejrychleji zmizela a nechala Oliverovi šanci žít život, kterého se sama před lety vzdala.

dalšího dne

"Cítím se jak nahej," poznamenal Dean, když si sedl na barovou židli a kývl na obsluhující dívku za pultem, aby jim donesla dvě piva.

Pateticky se rozhlédl kolem sebe, kde byly na zdech obložených dřevěnými prkny pověšeny lovecké trofeje z venkova. Neklidně se ošíval, protože měl pocit, že ho skleněné oči vycpaných hlav jelenů, kanců a různých ptáků sledují kamkoliv se hne a měří si hosty vyčítavým pohledem.

"No vážně: kterej lovec pojmenuje svůj bar U Lovce?"

"Jerry," prohodila Elisa, když se u nich najednou objevila.

Usmála se, když si ji Sam přitáhl k sobě do medvědího objetí a poplácal ji po zádech. "Rád tě zase vidím."

"Taky jste mi chyběli, pitomci," řekla a otočila se na Deana, který ji propaloval zlostným pohledem a nijak se netvářil, že by ji chtěl také obejmout. "Je už pár let v důchodu, ale pořád je jednou nohou v branži," vysvětila a s uchechtnutím dodala: "Tou dřevěnou, mimochodem."

"Co sis sakra myslela, že děláš?" zavrčel Dean nakonec bez špetky pobavení, nebo smířlivosti a uraženě si k sobě přitáhl lahev piva. "Jen tak si zmizíš a po třech týdnech se ozveš, že jsi v San Franciscu?"

"Znáš mě," odvětila Elisa na obranu a zvedla ruce.

Sam se zamračil, až se mu mezi obočím vytvořila jemná vráska. "Myslí to vážně, Elis. Báli jsme se o tebe."

"Řekla jsem, že jsem v pohodě," odsekla Elisa, ale vzápětí se zarazila a omluvně se usmála. "Prostě... Nejsem zvyklá s někým pracovat, chápete? Vždycky jsem lovila sama za sebe a prostě jsem se nikomu nemusela vzpovídat, tak jsem trochu..."

"Do větru?" dokončil Dean jízlivě a položil si lokty na bar.

Elisa se otočila na Sama, ale ten jen protočil oči v sloup a podal ji pivo. "Říkala jsi, že tu je nějakej případ."

"Jo," přitakala ihned a vděčně se na něj usmála, že změnil téma, "Jerry mi volal, že se tu za ním máme stavit a podívat se na to. Kdysi sloužil jako důstojník u policie, tak si ještě nechal napíchlý rádio na jejich frekvenci a občas dohodí lovcům ve městě práci, ale teď je většina zaměstnaná, tak jsem mu slíbila, že se na to podíváme."

"O co jde?" zeptal se Sam s povzdechem, když Dean okatě předstíral, že všechnu svou pozornost věnuje servírce se jmenovkou Dotty na výstřihu, která se právě nakláněla nad stolem.

Elisa stejně okatě předstírala, že si toho nevšímá a otočila se na Sama, zády k Deanovi: "Pět bezdomovců roztrhaných na kusy v bočních uličkách," řekla a vytáhla zpod baru tenkou složku. "Na hrudi nesou stopy po drápech, ale jinak nic moc," vytáhla několik fotografií a předložila na stůl.

"To není moc hezký," zamumlal Sam a přitáhl si je blíž k očím.

Pokývala hlavou a neklidně poklepala na jednu z nich prstem. "Není moc příšer, který jsou v tak velkých městech. Místní lovci maj většinou starosti s gangy vlkodlaků a upírů, probíhá tady totiž válka jak z Underworld. No a občas nějací duchové a čarodějnice, samozřejmě."

Sam nadzvedl obočí. "Vážně?"

"Jasně," prohodila Elisa s úsměvem a upila piva. "Tohle je jako jejich hlavní město. Je tady město ve městě, takříkajíc. Maj vlastní politiku a zákony, tak jim do toho lovci moc nezasahují."

"Nechtějí si dělat větší problémy?" nadhodil Sam a ušklíbl se, když Elisa letmo pokrčila rameny. "Víš toho o zdejší situaci docela dost."

"Kdysi jsem tu žila," odpověděla vyhýbavě.

"ELISA DAY!" křikl jako na odpověď mohutný chlap s houštinou šedivých vousů a dobelhal se k nim. Hlasitě se zasmál a pocuchal opatrně se usmívající Elise vlasy na temeni hlavy svou obrovskou prackou. "JESTLIPAK TOHLE NENÍ NAŠE MALÉ LOVECKÉ ŠTĚNĚ?"

"Ahoj, Bergu," zamumlala s úšklebkem a zaklonila se, aby se mu mohla dívat do očí. "Tohle je Sam Winchester, tak nějak s ním a jeho bratrem lovíme spolu."

"WINCHESTER!" zaburácel Berg dobromyslně a stiskl užaslému a trochu vyděšenému Samovi rameno. "RÁD TĚ POZNÁVÁM, HOCHU!"

Sam natáhl ruku k pozdravu. "Eh, já vás taky. Asi," prohlásil a ucuknul, když Berg zaklonil hlavu dozadu a mohutně se zasmál, až se stěny baru otřásly.

"Bergu," zasáhla Elisa a poklapala mu na huňaté předloktí, "děláme na těch bezdomovcích, který našli v bočních uličkách. Nevíš o tom náhodou něco? Nezaslechl si cokoli, co by nám mohlo pomoct?"

Hromotluk se uklidnil a vážně zavrtěl hlavou. "Ne, promiň."

"Máš tušení, čím začít?" prohodil Sam k Elise, když Berg odešel s křikem za někým svým dalším známým, kterého viděl.

Elisa se ušklíbla a přikývla. "Někdo mi tu něco dluží."