¹ELISA DAY: Byla jsem Divokou růží

KAPITOLA⁴¹ Tehdy po sabatu v Salemu

Salem, Massachussets
první květen roku 2003

Zabořila tvář hlouběji do polštáře, aby se ubránila lehkému doteku prstů na nahých zádech, ale spokojeně se přitom usmála schválně tak, aby to neviděl.

"Taky ti přeju dobré ráno," zašeptal a ona se otočila na záda.

Elisa se ušklíbla a rozprostřela si zrzavé vlasy na polštář, zatímco se nad ní laškovně usmíval. "Chápu, že ty nepotřebuješ spánek, nebo jídlo, ale normální smrtelníci jsou po celonočním upalování čarodějnic na jejich vlastním sabatu docela unavený."

"Nepovídej," odtušil hravě a sjel rukou pod slabou motelovou pokrývku, aby ji dlaní přejel přes nahý bok.

"Jo," přisvědčila s úsměvem. "Však víš: uhýbání před ohnivýma koulema," broukla a on ji políbil na ucho, "dlouhý nehty a zuby," na čelo, "neustálý trousení prokletých mincí," na špičku nosu, "a taky tělesných tekutin."

Trochu se odtáhl a zazubil se. "Jak moc unavený?"

"Jsi příšernej," odsekla napolo vážně a zabořila mu prsty do světlých vlasů, aby si jeho tvář mohla přitáhnout ke rtům a hladově ho políbit. "Přijdu do Pekla," zamumlala mezi polibky.

Tiše se zasmál a kousl ji do měkké části krku. "To nepochybně."

"Počkej," vyhrkla Elisa najednou a odstrčila ho od sebe: zmateně se rozhlédla kolem sebe po motelovém pokoji s manželskou postelí, ve které se nazí převalovali, dřevěném obložení stropu a malé televizi v rohu. "Kde to jsme?"

Trochu se ušklíbl a pokusil se ji znovu políbit. "Záleží na tom?"

"Ano," odsekla Elisa a narovnala se na posteli, s přikrývkou stáhnutou k ňadrům. "Tohle není skutečný," zamumlala si pro sebe a klouby prstů zaklepala na dřevo nočního stolku.

"Myslím, že by sis vážně měla odpočinout."

"Přestaň se o mně starat," zavrčela a vyškrábala se na nohy dřív než ji stačil zase stáhnout pod sebe. "Nesluší ti to."

Mimoděk si přejela rukou po nahém stehně, ale kůži měla neporušenou, i když si byla jistá, že by tam měla mít táhlou ránu od drápu čarodějnice, kterou včera v noci lovila: živě si dokázala vybavit tu bolest i horkost krve, ale rána tam prostě nebyla.

"Co se to tu děje?" zamumlala si pro sebe a přitiskla si prsty na spánky, jak se snažila vydolovat z mysli vzpomínky, které ji zmateně přeskakovaly z jedné na druhou.

Najednou začala cítit tlak na hrudi a vzduch kolem ní ztěžkl.

"Eliso, co je ti? Neomdlíš, nebo tak, že ne?"

"Potřebuju vypadnout," dostala ze sebe ztěžka a zapotácela se.

Ihned k ní přiskočil a položil ji ruce na ramena, aby ji tím udržel na nohou; ovšem zároveň ji tím odřízl cestu ven z pokoje, jak si Elisa okamžitě všimla. "Měla bys zůstat tady," prohodil. "Pojď, vrátíme se zpátky do postele a –"

"Ne," odsekla důrazněji než původně chtěla. "Dej ze mě ty pracky pryč," řekla nebezpečně tiše a přistoupila k němu blíž, "nebo ti jinak zarazím televizní anténu okem až do mozku.

A ty víš, že nikdy nevyhružuju naplano."

Široce se usmál a oči mu celé zčernaly. "Když jsi mi něco podobného říkala naposledy, skončilo to dost vášnivým sexem na zadním sedadle auta."

"Sklapni," doporučila mu Elisa a odstrčila ho z cesty, takže se kolem něj mohla protáhnout – nevěděla proč, ale celé její tělo úplně hořelo touhou dostat se odtamtud ven, i když netušila, kde se to vzalo.

Na dveře se úplně pověsila a propadla na druhou stranu.