¹ELISA DAY: Byla jsem Divokou růží

KAPITOLA⁵³ Pravá blondýnka poprvé

Cukli sebou, když zvenku uslyšeli chrčivý hlas.

"TAMARO!"

Elisa se na ni opatrně podívala: shlížela dolů škvírami mezi prkny, kterými zatloukli okna a po pevně sevřených rtech ji stékaly slzy bezmoci; prsty svírala svou mohutnou pušku tak pevně, až nehty skřípala o kov.

"TAMARO!" zaječel Isaac hlasivkami poleptanými od kyseliny. "Tamaro, to jsem já! Pusť mě dovnitř, Tamaro!"

Bobby tiše zaklel a přitiskl se vedle Sama k oknu. "Nějaký z těch démonů posedl jeho tělo," prohodil celkem zbytečně směrem k plačící ženě, ale ta ho skoro ani nevnímala, jen tam stála a plakala. "Je mrtvý, to přece víš, ne?"

Elisa pořád seděla na pohovce, když se Dean postavil a stoupl si před dveře jako stráž: dokázala jen mlčky pozorovat Tamaru.

Takhle vypadá láska, řekl ji v hlavě tichý hlas. Zoufalá a slabá.

Ale ona dokázala myslet jen na sebe – jak bude vypadat, až bude ona démonem, který zabijí a násilím se uchvacuje mrtvých těl milovaných? Jak se bude cítit Dean, až ji takhle uvidí?

Žaludek se ji zvedl a ona tiše zalapala pod dechu.

"Jsme připraveni?" zeptal se Sam a sklouzl očima k bledé Elise. "Elis?"

Slabě přikývla a malátně se postavila na nohy. "Jasně, že jsem připravená. Já se tak už narodila, víš? Mám v sobě geny připravenosti," zmlkla, když si uvědomila, že jen hloupě tlachá a násilím se odvrátila, aby se vydýchala.

"Jsi v pohodě?" zamumlal Bobby a položil ji ruku na rameno.

"Panický záchvat," vysvětlila Elisa šeptem. "Neměla jsem ho roky." Zhluboka se nadechla a pokusila se do sevřených plic nasát co nejvíc vzduchu. Přikývla a narovnala se v zádech. "Jsem v pohodě, vážně."

Bobby se na ni zamračeně zadíval, ale už jim nezbýval čas na nějakou falešnou starostlivost: Isaac utichl a celou farmou se šířilo tísnivé ticho; vzápětí se dům zatřásl v základech a všichni sebou zakývali.

"V pořádku, máme přece plán."

"Plán," odtušila Elisa a pevněji stiskla revolver. "Miluju plány." Otočila se a klusem se propletla chodbou k zadnímu vchodu, před kterým byla nasypána široká linie soli. "Kdybych mohla zemřít před vypršením smlouvy, teď bych asi měla strach," prohodila směrem k třesoucí se kovové kouli.

S výdechem se postavila do střelecké pozice a natáhla kohoutek.

"To bys měla," poznamenal tichý hlas.

Elisa se ušklíbla a vzápětí se rozkašlala, když se dveře rozlétly v oblaku třísek; stihla si tvář zakrýt cípem bundy, ale několik z nich se ji zabodlo do kůže na hřbetu dlaně.

"Au," zasyčela a zamžourala do tmavého obdelníku, kde byly chatrné dřevěné dveře. Ve tmě se rýsovaly dvě postavy se svítícíma očima – žena, ve které Elisa poznala servírku z baru, kde zemřel Isaac a muž. "Nenasytnost," zamumlala Elisa s pohledem na muže.

"Jsem dojatý, že si mě pamatuješ," přisvědčil a široce se usmál. Pohladil ženu po vlasech a ta tiše a slastně zakňourala. "A moji společnici poznáváš také?"

Elisa k ní sklouzla pohledem. "Lakomství," řekla přesvědčeně, když zahlédla záblesk v jejích očích. "Radši bych potkala Pýchu a Smyslnost," prohodila a trochu couvla do tmavé chodby, "k nim mám tak nějak lidsky blíž, chápete?"

"Rozkošné," přisvědčila Nenasytnost a popošla o kousek blíž, "ale obávám se, že mylné. Co jiného než má skromná maličkost," zamrkal a přiložil si ruku na hruď, "a Lakota," mávl směrem k ženě, která vycenila zuby a přitiskla se k němu majetnicky blíž, "tě přiměly přijmout Alastorovu smlouvu?"

Zvedla revolver a zlostně přimhouřila oči. "Láska, třeba?"

Nenasytnost se tiše zasmála. "Mysli si to, Eliso Day, ale všichni dobře víme, že jen lžeš sama sobě."

"Možná," odtušila Elisa a couvla ještě o krok dál. Klidně sklonila revolver a teatrálně se podívala na strop, kde se matně rýsovala ďáblova past. "Uvidíme se v Pekle," zašeptala a poslala jim vzdušný polibek.

"To uvidíme, Eliso Day," přitakala Nenasytnost, "slibuju."

Elisa stiskla tlačítko starého magnetofonu, který našla na půdě a chodbou se rozeznělo monotónní odříkávání latinského textu vymítání: toho nejsilnějšího, které dokázali za těch pár hodin najít.

Ujistila se, že funguje a démoni se svíjí v oblaku černého kouře, než se otočila a vyběhla chodbou dál, aby unikla jejich výkřikům a jejich chladným očím.

To uvidíme, Eliso Day. Slibuju.

Proti její vůli ji zamrazilo na zádech: uvidí se tam se všemi démony, které tam dolů kdy poslala a kteří ji kdy řekli, že se sejdou v Pekle.

V životě tomu nevěnovala pozornost, protože si v koutku duše myslela, že i přes to všechno se možná protáhne dírou v plotě nebeské zahrady do Ráje, ale duše obtěžkána smlouvou s Ďáblem ji stáhne do těch nejtemnějších hlubin.

Tam, odkud není návratu.

Už žádné otevření Pekelných bran, Eliso. Už žádné smlouvy a doufání v záchranu na poslední chvíli od Winchesterových. Přijdou pekelní psi a ty zemřeš a tvoje duše se bude smažit tam dole tak dlouho a pečlivě, až z tebe bude pěkně propečený démon.

Zalapala po dechu, když se o ni zase začal pokoušet panický záchvat: do očí ji vhrkly slzy a ona se přitiskla na stěnu, aby udržela rovnováhu.

Z letargie ji vytrhl lidský výkřik.

Cestou ke schodišti se vyhnula Bobbymu, který právě držel pod krkem nějakého muže s drápy zatímco Tamara se zadostiučiněním mumlala vymítání a vyběhla po schodech do patra.

Vtrhla do jednoho z pokojů, kam se Samem nachystali ďábelskou past a sotva se vyhnula švihnutí nože, který ji skoro rozsekl tvář.

Ustoupila a zvedla revolver, ale zmateně zjistila, že tu vlastně stojí stejně zbytečně jako Sam, který s pootevřenou pusou zíral na štíhlou blondýnku v kožené bundě, která se ochomítala kolem a sekala kolem sebe jako samurajská princezna.

Elisa ani nestihla sklopit zbraň dolů, když před ní dopadlo ochablé tělo muže s černou krví vytékající mu z úst.

Zvedla oči právě včas, aby zahlédla, jak ta dívka bodla nůž do břicha dalšího démona: oči mu zablikaly a žíly po kůží naběhly jako by byly plné ohně. To však trvalo jen okamžik, než nůž vytrhla a tělo se svalilo na porušenou ďábelskou past.

"Tys je zabila," vydechl Sam užasle.

"Jasně," přisvědčila pohrdavým hlasem a vyzývavě se otočila na Elisu; ta zhrozeně couvla, až zády narazila na trám dveří. "A taky jsem vám právě zachránila zadky. Nemusíte mi děkovat, ale máte zač."

"Ty jsi ale hnusná," zamumlala Elisa, když kolem ní procházela.

Ušklíbla se a zamrkala na na ni démonskýma očima. "Ty taky budeš."