¹ELISA DAY: Byla jsem Divokou růží

KAPITOLA¹⁶ Tak to nemá cenu ti utíkat

"Dobrý den," pronesl Dean a upravil si kravatu. "Jsem Gideon Dumpe; jsem tu kvůli – Nebojte se," pospíšil si Dean rychle, když se Carol vyděsila a přitiskla si ruku na hruď, "jen nechceme nic zanedbat, když jde o tak malé dítě a traumatickou událost jako je sebevražda otce."

"Ach tak," vydechla už klidněji, když zpoza rohu vyšla Elisa.

"Víte, budeme muset změnit plány! Nechci vás děsit, ale náhodou jsem uslyšela syčení plynu a mám podezření, že tu uniká, takže jsem volala plynaře, aby se na to podívali a ti mi řekli, že bude nejlepší, když celý dům vyklidíme."

"Och, dobře," zamumlala Carol a vzala Jacka za ruku.

Dean jednou nohou překročil práh domu a v tu chvíli se to zvrhlo: neviditelná síla ho popadla za klopy saka a přitáhla si ho vpřed, až narazil hlavou do schodiště; Carol zaječela hrůzou a Jack upustil všechny pastelky na zem. Dveře se zavřely stejně jako okenice a všechny skulinky v domě; po několika vteřinách nastalo naprosté ticho.

"Proboha, co se tu děje?" zašeptala Carol a přitiskla si Jacka k hrudi.

Elisa si skopla z nohou lodičky, takže tam stála s bosýma nohama. "Hlavně zachovejte klid," zamumlala celkem zbytečně a zvedla ze země Deana, který si mnul místo na spánku a nasupeně se na ni díval.

"Rád tě vidím," zabručel a vytrhl se jí, "po měsíci, kdy ses vypařila a ani ses nerozloučila."

"Nesnáším loučení," odsekla Elisa uraženě.

"Fajn," zavrčel a narovnal se. "Tohle necháme na jindy. Cos zjistila?"

"Je to tu prakticky celý po bývalých majitelích, takže to nahrává prokletí nebo duchovi, protože spáchali sebevraždu, ale tohle se dělo mnohem dříve a po delší době od nastěhování."

"Takže to nesedí... Máš tušení, co to je?"

Pevně stiskla rty. "Vím to jistě. Už jsem se tím setkala."

"Budeš to muset víc rozvést, zlato," konstatoval Dean chladně, posadil se na sedačku a opřel si nohy o stolek.

"Je to strašidlo," odsekla. "Většinou si celý roky vydržují obyvatele domu, zvyšují jejich strach tím, že se chovají jako poltergaisti, ale když už někdo zavolá lovce, obvykle to nepozná, strašidlo se stáhne a chvíli je klid. Ale potom začne znovu. A když to obyvatelé domu začnou nudit, vyrazí do útoku a nažene jim takový strach, až je tím donutí k sebevraždě. Potom jde dům do dražby, najde si nové majitele, kteří jsou nejdřív nadšení, nic se neděje celej proces se opakuje."

Dean uznale písknul. "Jak to zabijeme?"

"Můžeme ji vyvolat, protože takhle silné má podobu, kterou lidský oko dokáže vidět. Ovšem jeden háček to má. Nikdo ji nedokáže vidět, pokud ji předtím už neviděl," řekla Elisa a když uviděla Deanův natvrdlý výraz, dodala: "Mluvím o Jackovi. Viděl ji, když zabíjela jeho otce, proto ji dokáže vidět i teď, ale my ne."

"To se dá vyřešit," namítl. "Máme kolt."

"Opravdový kolt Samuela Colta?" vyhrkla překvapeně a otočila se na něj, ale vzápětí se zarazila. "Takže dáš sto padesát let starou kouzelnou zbraň osmiletýmu klukovi, aby zabil nestvůru, která zabila jeho otce?"

"Máš lepší nápad?"

Elisa se ušklíbla. "Co takhle nedávat sto padesát let starou kouzelnou zbraň osmiletýmu klukovi? Ne každý měl ve svém životě střelecký výcvik sotva se naučil chodit, Deane," dodala s nádechem rozhořčení.

Překvapeně zvedl obočí. "Chceš se vyplakat?"

Než ho stačila vztekle okřiknout, do obývací pokoje strčila hlavu Carol a hlasitě popotáhla. "Máte tušení, co se to tu děje?"

"Dostaneme vás odtud," prohlásil Dean nahlas.

"Vážně?" vyhrkly Carol s Elisou najednou.

Dean se na Elisu křivě usmál a rozhodil ruce. "Nikdy jsi neimprovizovala, zlatíčko? Tak si sedni na ten svůj pěknej zadeček a sleduj profesionála, protože to jsem tady očividně jenom já."

Elisa si opravdu sedla a založila si ruce na prsou. "Sleduju. A víš koho? Debila, který nemá páru o tom, co se to tu děje a neví, jak to vyřešit."

"Promiňte –"

"Říká někdo, kdo má komplexy z loučení?" odsekl Dean a postavil se naproti ní. "Zlatíčko, měla by sis najmout terapeuta a ne předstírat, že jsi ublížená malá koketka s otřesem mozku, potom se nechat zatáhnout do motelu, celou noc se ke mě tulit a potom utéct!"

"Haló? Můžete mě, prosím –"

"Takže tohle tě štve?" vyštěkla Elisa a postavila se. "Že ubohá malá koketka neskočila na tvůj macho styl a nevyspala se s tebou?"

"– vyslechnout?"

"Jako kdybys to nikdy neudělala, co? Ale jsem rád, že jsem s takovou čarodějnicí jako jsi ty nespal, protože potom bych si mohl brát osobně, že jsi jen tak zdrhla!"

"O ho ho hó," přehrála a odfrkla si. "Ty mi kážeš o morálce?"

"SKLAPNĚTE OBA DVA!" zavřískla Carol a oba se na ni překvapeně otočili. "JSME TU ZAVŘENÍ JAKO KRYSY, DĚJE SE TU NĚCO HROZNÉHO A VY SE TU JEN TAK HÁDÁTE! TAK KRUCINÁL DĚLEJTE NĚCO!"

"Eh," vydechla Elisa po chvíli, kdy se Carol zhluboka nadechovala se zrudlou tváří, "jasně, jdeme to vyřešit," vykoktala trochu zahambeně a pohlédla na Deana, "společně," dodala s nádechem nevole a chytila ho za rameno. "Takže, jak je odtud chceš dostat?"

"Vyrazit dveře?" nadhodil chabě. "Rozbít okna?"

"Co Jack?" zamumlala Elisa. "Možná –" nadechla se a vzpurně si založila ruce na prsou, "možná to nebyl tak špatný nápad. Když ho budeme krýt..."

"Je to asi nejlepší šance," přitakal s úlevou a Elisa rázně kývla.

o půl hodiny později

"To nebylo zlý," uznala Elisa s lehkým úsměvem, který byl zpola šklebem, když pomalu sestupovala po schodišti dolů na ulici a mnula si za chůze pohmožděné rameno.

"Říkal jsem, že to zvládne," prohlásil Dean okamžitě.

"Vážně?" protáhla pochybovaně a otočila se na něj. "Když tě ta bestie popadla a hodila s tebou přes pokoj, nevypadal jsi moc důvěřivě. Copak sis ani na vteřinu neříkal, že tam všichni umřeme, protože to dítě nedokáže zabít tak silný strašidlo?"

Zkroutil svou tvář do přemýšlivého výrazu, s pohledem upřeným někde na obzor a na chvíli se zamyslel. "Ne, ani na vteřinu."

"Jsi špatnej lhář," prohodila a opřela se o Dodge, "Jamesi Deane."

"Ozývá se tvůj komplex z loučení?" nadhodil s úšklebkem a přiblížil se k ní tak blízko, až je od sebe dělil jen jen krok, natažení paží, nahnutí, nebo sotva patrné pootevření rtů, které u toho druhého hledali.

"Vlastně," zasáhla Elisa a odtáhla se, "je to komplex z otravných Winchesterů. Mám takovej radar, víš? Pokaždý, když se ke mě přiblížíš –"

"Jo," přerušil ji Dean ihned pobaveně, "mě taky, krásko."

Elisa ho se smíchem praštila do ramene, až hraně zaúpěl bolestí. "Jsi pitomec, Winchestere," odvětila a nastoupila do Dodge, ale skrze stáhnuté okénko se na něj zadívala s drzým úsměvem. "Tak zas někdy, předpokládám?"

Naklonil se k ní, tak blízko, až zatajila dech: "Najdu si tě."

"Tak to asi nemá smysl utíkat," zamumlala s pohledem na jeho rty.