¹ELISA DAY: Byla jsem Divokou růží

KAPITOLA⁴⁴ Buldokův Dodge Charger

Probudil ji hluk zvýšených hlasů.

"Co se děje?" zamumlala a narovnala se v Sebastienově náruči. "Měla jsem hroznej sen," poznamenala a trochu zívla, "zdálo se mi, že mě Kerberos roztrhal na cucky."

"To nebyl sen," opáčil Sebastien a až potom sjel pohledem k její vyděšené tváři. "To jsem asi neměl říkat, že?"

Elisa si povzdechla. "Zapomeň na to," zahučela a nechala se jím postavit na vratké nohy. "Teď jsme ve čtvrtém kruhu?" prohodila, když se rozhlédla kolem a spatřila v pustině kolem nich vysokou horu s malými postavičkami, které před sebou valí balvany.

"Lakomství," vysvětlil Sebastien ochotně, když spatřil, kam upírá pohled. "Každý kámen je tak velký jako majetek, který si hříšník nashromáždil za života."

"To zní vážně... super," dodala po chvíli přemýšlení.

"Och, uznání od někokoho takového, jako jste vy, slečno Day, nás všechny velice těší," poznamenal úlisný hlas vycházející jako by odnikud.

"Co to sakra –"

"Plutus, jméno mé," přerušil ji a náhle se před nimi ukázal.

Smekl z kulaté hlavy cylindr a poklonil se jí tak hluboko, až z toho Elise samotné křuplo v zádech; byla z jeho náhlého zjevení natolik překvapená, že ji rychle chytil za ruku a než mu stačila vrazit pěstí, přitiskl rty na hřbet prstů a odstoupil do bezpečné vzdálenosti.

"Bůh chamtivosti," odvětil Sebastien obezřetně.

"Má to nějaký profesní bonusy?" vyhrkla Elisa bezmyšlenkovitě.

Plutus na ni upřel malé černé oči. "Vaše pověst vás předchází, slečno Day, to se musí uznat. A ano, ve skutečnosti z toho mám docela dobrá místa na premiérách divadelních představení a krev pannen vždycky k dispozici."

"Zmetku," utrousila Elisa.

"Každý máme svoje mouchy," odtušil s křivým úsměvem, "že?"

"Zkrať to," vyštěkla zlostně a zaťala ruce v pěst, "co od nás chceš? Nech nás projít a já ti nebudu muset zakroutit krkem, což bych docela ráda, abych byla upřímná."

Bůžek si povzdechl. "Ts, ts, ts. Tolik zloby..."

"Nic na mě nemáš," přerušila ho Elisa s nepatrným úšklebkem: opravdu byla někde hluboko uvnitř spokojená sama se sebou, že lakota mezi její početné hříchy nepatří, ale když se Plutus usmál, zakolísala.

"Že ne?" opáčil, jako by sledoval její myšlenky a luskl prsty.

Greyhold, Minnesota
třetího července 1997

Josh si s výrazem dokonale odevzdané útrpnosti v pohledné tváři povzdechl. "Nemůžu uvěřit, že mě k tomu zase nutíš," zamumlal.

"Miluješ to," odvětila Elisa a usmála se na něj. Naklonila se k němu a láskyplně se mu otřela špičkou nosu o ten jeho v eskymáckém polibku.

"Jsi příšerná," zašeptal a zlehka ji políbil na tvář.

Elisa se zachichotala a praštila ho do ramene. "Přestaň! Moc jsi pil!"

"Chceš si mě vyzkoušet, kotě?" zavolal hlasitě a ztěžka se opřel o bar: v ruce držel sklenici laciné whiskey, kterou bytostně nesnášel a alkoholem unavenýma očima mžoural kolem sebe, až se pohledem zastavil na kulečníkovém stole.