¹ELISA DAY: Byla jsem Divokou růží

KAPITOLA⁶⁰ O Brigitině novém začátku

posledních 286 cigaret
Greybull, stát Wyoming

Ten den měl být novým začátkem.

"Vypadáš skvěle, zlato!" zašveholila matka, když ji uviděla (ve skutečnosti vypadala jako předsedkyně čtenářského kroužku) a smykem ji na talíř položila sázená vejce na křupavém toustu. "Snídaně je pokrm bohů, zlato!"

"Díky," zašveholila stejným tónem Brigit a se znechucením shlédla na svou snídani. "Ani nemám moc hlad, mami." Protočila oči, když se na ni matka podívala s hrůzou a skoro ji sáhla na čelo, aby se ujistila, jestli není nemocná.

"To neříkej: víš, že je to jeden z příznaků kraví horečky?"

"To jsou jen nervy," zamumlala Brigit.

Její výraz se okamžitě změnil. "To chápu! Bude to v pořádku, miláčku!" zavrkala a položila na talíř další várku lívanců. "Dneska musím být v práci déle, takže tady nebudu, až se vrátíš, ale spoléhám na tebe, že si poradíš sama. Nebudeš vyvolávat mrtvé, nebo tak?"

Brigit se sladce usmála a vzhlédla od snídaně: "To jsem dělala včera; dneska večer budu s mými přáteli brát drogy, pít alkohol a nezávazně souložit bez ochrany. A potom je možná pozvu sem, aby nám mohli vyloupit dům a utopit kočku."

Máma se zarazila. "Nemáme kočku."

"Kočku, kterou sem přinesou," dodala na vysvětlenou.

"Jací přátelé?" prohodil posměšně její mladší bratr Jack, když slezl dolů ze svého pokoje ještě v pyžamu a teď si je prohlížel slepenýma očima.

Brigit se na něj zaškaredila a políbila mámu na tvář. "Budu v pohodě, potom ti zavolám, ale teď musím stihnout autobus."

o hodinu a půl poté
univerzita Sheridan

Jako první ji zaujalo mramorově antické pojetí vchodu a přísná horizontalita rajčatově červené budovy: kdyby se přitiskla na omítku, v těhle šatech by s ní splynula.

Nervózně podupávala nožkou v lakovaných střevících, které ji tlačily na palce, ale byly "francouzsky šik podle stylu Delphine Seyrig spíše než Simone Signoretové; po deseti minutách, když se na ni ostatní přestali dívat jako na obří jahodu, vyskočila na nohy a začala ve spleti laboratorně sterilních chodeb hledat nějakou kantýnu.

Matka tomu říkávala rodinné prokletí: "V časech stresu se ženy v naší rodině rády přecpávají, aby byly připraveny na dobu nouze."

Nakonec náhodou narazila na automat se sladkými tyčinkami.

"Bezva," broukla potěšeně a začala ve své látkové kabelce se Snoopym hledat nějaké drobné mince, ale jako obvykle je měla zahrabené až na dně, takže po několika minutách bezradného hledání polovinu obsahu vysypala na zem.

Mezi vypsanými propiskami, zmačkanými jízdenkami na autobus, rtěnkami a laky na nehty našla několik penny a dokonce i dva čtvrťáky, které vhodila dovnitř.

Natěšeně se nadechla a pečlivě si prohlédla výběr, ale stejně si nakonec vybrala piškotové twinkie s čokoládovým krémem v jasně růžovém obalu; horečnatě sledovala, jak se posouvají kupředu a už téměř cítila jejich chuť v ústech, když se balíček zasekl na místě.

Vztekle se zamračila. "No jasně."

Bezradně do automatu kopla a pokoušela se jeho masivní váhou zatřást, ale twinkies – její twinkies – se ani nepohnuly.