Tvůrčí deprese

2 a.m.

Nemohu spát. Sedím na stole a vyhlížím z okna. Pozoruji pomalu zhasínající světla vycházejících z oken v protější budově. Vše se zdá být tak klidné. Lidé si žijí svůj poklidný stereotypní život a nezajímá je nic dalšího. Neví o dívce, která hodiny, dny, roky přemítá nad svým životem a rozhoduje se, zda stojí o něj bojovat či ne. Jak by také mohli? Ti, co ji znají, ji považují za veselou, plachou a bezproblémovou. Ach, jak jen se pletou. Roky přetvářek vzaly za své.
Vzhlédnu k obloze. Celá je zahalená temnotou, jen jediný světelný bod svědčí o existenci něčeho víc, jenž nás obklopuje. A většina lidí tento fakt nebere v potaz. Právě v tuto chvíli lidstvem opovrhuji. Jak může být tak neohleduplné? Ničí něco naprosto unikátního a kouzelného.
Zrak mi padá na oslepující záři pouličního osvětlení, které je tak ostré, že téměř okamžitě musím pohled odvrátit. Opět vzhlédnu k obloze. Nyní si uvědomuji, že není tak temná, jak se zprvu zdálo. Ve vzduchu se vznáší smog, který odráží všechnu tu oranžovou záři, které způsobilo lidstvo jen proto, aby se cítilo v bezpečí v temnotě, která by nastala, kdyby vše zhaslo. Jenže jim nedochází, o jakou nádheru se připravují. Někteří nikdy neuvidí krásu nekonečna hvězd, které se rozprostírají po obloze a vytvářejí shluky a miliony různých tvarů a obrysů, jenž si můžeme měnit dle vlastní fantazie. Nikdy neuvidí žádné souhvězdí či mléčnou dráhu. Není to snad škoda? To jsou tak přízemní a zaměření jen na své pohodlí?

Dochází mi, že lidstvo je zkázou samo sobě. Může za všechen strach, stres, úzkosti a deprese. Nevěřím, že něco takového bylo i dříve dávno před naším letopočtem. Všechno tohle se v některých z nás probudilo díky „pokroku". Ale k čemu je pokrok? K čemu ta všechna snaha, když tím zabíjíme sami sebe ať už fyzicky či psychicky? A ještě k tomu ničíme něco, co nám ani nepatří, a právě díky tomu jsme naživu a přežíváme. Co jim Země udělala, že ji musí ničit tím vším?
Snaha o zamaskování selhání je řešena mnoha druhy prášků - antidepresiv. Netvrdím, že by se neměla používat vůbec. Některé duševní choroby jsou jen těžko zvladatelné bez těchto chemických pomůcek, ale pokud zůstaneme pouze v oblasti depresí a úzkostí, je to jen nepotřebné svinstvo. Člověk se z těchto problémů snáze dostane různými cvičebními pomůckami, mluvením, podporou okolí a především vlastní snahou. Pokud dotyčný nechce, nikdy se nedostane na cestu uzdravení. Jenže to si v dnešní době málokdo uvědomí. Raději vám podstrčí předpis, aby z toho vytěžili co nejvíce peněz a už je nezajímáte. Myslí si, že prášky vyřeší vše. Ale to je chyba. Přestože máte pocit štěstí a díky tomu si myslíte, že opravdu fungují, je to jen povrchní. Nepocítíte to pravé štěstí vycházející ze srdce. Toto vychází jen z hlavy. Po čase si uvědomíte, že nerozhodujete sami za sebe. Vaše jednání je podmíněno prášky. Neuvědomujete si proč některé věci říkáte či děláte... Ano, je pravda, že jste více uvolnění a máte méně zábran, ale... Je to dobře? V určité míře asi ano, ale díky těmto lékům to bude přehnané a společnost vás bude vidět jako nerozumné, lehkovážné, nezodpovědné bytosti.
Důvod, proč zde toto píši, je prostý. Chci poukázat na fakt, že od té doby, co se lidé oddálili od "matičky Země", začali ji ničit a pokračovali v tom svém "pokroku", jde s lidstvem vše z kopce.
Zamyslete se nad tím, kde je vám lépe. V rušném, smogovém městě nebo v přírodě, kde je až posvátný klid...? Za mě určitě příroda. Proč se asi autogenní trénink a jiné relaxační cvičení provádějí právě za zvuků přírody? Ať už na takovém místě opravdu jste nebo si to pouze vsugerujete, odpočinete si, opadne z vás všechen stres a nabije vás novou energií.
Člověk by na tento fakt neměl zapomínat. Příroda je mocnější než se zdá.

___________________
Omlouvám se, zda-li se vám to zdá neuspořádané a zmatené, ale psala jsem to tak, jak mi plynuly myšlenky.