Mé nynější pocity by nejlépe popsal prázdný list papíru. Zmačkaný a potrhaný. Mé nitro je jen nekonečná zjizvená prázdnota. Temno, ve kterém je člověk lapen jak bezmocný hmyz v pavučině. Necítím nic, jen těžkost. Těžkost ze života, tlak na hrudi, jako by mě něco sráželo k zemi. I pouhý nádech mi je přítěží. Co tady dělám? O co se tu snažím? Jsem tu sama, sama ode všech a všeho. A přesto se vším a všemi. Neschopná přítěž ostatním.
Mé očekávání, vize, ambice... vše pohltila temnota a zůstal jen opar vznášející se nade mnou jako hejno much nad zdechlinou. V ničem není pro mě smysl. Smysl přátelství? Kde? Nic takového není. Smysl lásky? Co je láska? Milovat? Jen prázdná slova. Povrchní, plochá, nijaká. Slova nic neznamenají a při tom dokáží zranit víc než fyzický akt.
Den za dnem ubíhá. Stejný, stereotypní. Útěchu nacházím ve snech, které mi jsou bližší a milejší než realita. Utápím v nich svou samotu, bolest a nicotu. Jsou mi záživnějšími a více vzrušujícími než můj vlastní život.
K čemu je v životě nějaká snaha o dosažení námi vytyčenými cíli? Stejně upadneme v zapomnění a nikdo po nás ani nevzdechne.
Je to jen snaha, jak se zabavit během čekání na konec a naplnit tak ono prázdné bezvýznamné nic něčím, co nazýváme žitím.
A tak čekám na konec. Hodiny, dny, roky. Čekám, až mě vysvobodí z tohoto světa. Světa prosáklého klamy, nenávistí, zlem, kde každá nadějná dušička je udusána a uvržena do záhuby, jakmile pozná pravdu této země, tohoto světa.
Kdy tedy přijdeš? Jak dlouho mám ještě čekat? Víš, že nikam neuteču a budu zde pokojně čekat, dokud nenastaneš, dokud mě nevysvobodíš.
ČTEŠ
Tvůrčí deprese
SpiritualJde o soubor krátký příběhů či úvah, s jejichž pomocí se dostávám ze svých depresivních stavů. Jde pouze o mé myšlenky, pocity, názory. Nikomu nic nevnucuji. _______ Za krásný cover vděčím mé drahé @beth_013
