Probodává a páře mi hrudník... Vysmívá se mi a své ostré drápy zarývá hlouběji a hlouběji. Je jako kyselina, rozežírá mě zevnitř. Parazit odmítajíc mě propustit ze svých spárů. Hodlá si ve mně vydrápat hnízdo, ve kterém by se usadila. Přímo v mém srdci. Nebo spíše místo něj...
Ani pláč nepomáhá. Nejde ji odplavit... Je to jako by ji přiživoval ještě víc. A já jen bezmocně tápu ztracená ve svých temnotách. Neschopna vyplodit cokoli, co by ji odehnalo pryč, zabilo...
Jediný člověk, který mi vždy pomůže, najde a vysvobodí mě... Je pryč. Odstrkuje mě, vymazává mě ze svého života.
Zasloužím si to. Vím, že si to všechno zasloužím...
****
Uplynula už dlouhá doba, co jsem toto napsala. Váhala jsem, jestli se mám pokusit to nějak více rozvést a dokončit nebo to vůbec zveřejňovat. Rozhodla jsem se s tím nic nedělat... Občas se stane, že zoufalství, bolest, bezmoc je příliš velké, že se člověku před očima uzavřou všechna možná východiska a stojí na místě. Nevadí. Jen to zanechat za sebou v uplynulém dni a jít do dalšího s myšlenkou, že si jej uděláme lepší.
ČTEŠ
Tvůrčí deprese
SpiritualJde o soubor krátký příběhů či úvah, s jejichž pomocí se dostávám ze svých depresivních stavů. Jde pouze o mé myšlenky, pocity, názory. Nikomu nic nevnucuji. _______ Za krásný cover vděčím mé drahé @beth_013
