Tvůrčí deprese

Úvod

Nápad na vypisování se z úzkostných až depresivních stavů mi vnukla mně velmi blízká osoba. Řekla jsem si, že za zkoušku nic nedám a třeba mi to skutečně alespoň v malé míře uleví.
Vše bylo nejprve jen pro mou maličkost a nikdo jiný mé výplody ani číst nesměl. Posléze jsem je dávala k přečtení již zmíněnému dotyčnému, i když se strachem, jak na mé myšlenkové pochody bude reagovat, protože vím, že pokud se člověk třeba jen okrajově zmíní o smrti nedejbože o tom, že by si život sám vzal, nikdo nikdy neprojeví nadšení a spíše se na vás začne dívat skrz prsty.
Po nějaké době jsem na psaní zapomněla. Nechala ho ležet zahrabané ve změti všech možných dokumentů a více se nestarala. Jenže v tu dobu jsem se také začínala stýkat s lidmi, kteří mě nechápali. Nechápali či se ani nesnažili pochopit mé pocity, myšlenky, rozhodování. Nezazlívala jsem jim to. Nebylo totiž snadné jim nějak pomoci a dovést je k onomu pochopení. Už jen proto, že mnohdy člověk není schopen mluvit natož ještě v tom hurikánu vířících myšlenek vyplodit něco srozumitelného. Sama jsem často měla problém vše pochopit. Alespoň, pokud po mně někdo chtěl okamžité vysvětlení. Přece jen se člověk musí na chvíli pozastavit, vrátit se v paměti do onoho stavu, v klidu vše přebrat a vyvodit nějaký závěr. Proto pro mě občas bylo nejlepší psát a psát. Nikdo na mě netlačil a mohla jsem popsat vše, co jsem předtím nebyla ani schopna vyslovit.
Proto jsem se rozhodla, že své vypisování zveřejním na wattpad. Právě kvůli lidem, kteří mají nějaký problém nás podobné pochopit. A možná i pro lidi s podobnými potížemi, aby věděli, že nejsou sami a nemusí se za nic stydět. Netvrdím, že já osobně se nestydím. Stydím, ale ne tolik, jako kdybych se své nemoci poddala a nebojovala.

******
Pokud někdo z milých čtenářů má potřebu sdělit své poznatky, názory či rady, vše ráda uvítám (: