Mlčím, mlčím a usmívám se. Žiji běžný život. Řeším normální starosti. Mám všechno. Milující rodinu, přátele, víru, zájmy naplňující můj volný čas, školu...mám vše. A přesto v sobě cítím bolestivou prázdnotu. Chtěla bych vše vyplavit v slzách, ale nedokáži to. Už tak dlouho se tvářím, že jsem silná, že mi to ego nedovolí. Nechci se znovu zlomit. A tak mě ta bolest postupně rozežírá zevnitř. Nepomáhá řezání, jídlo, spánek, antidepresiva, cvičení...nic. Pořád to ve mně je. Už dlouho. A přes to, že mám světlé chvíle, kdy jsem šťastná, tak to nevydrží věčně a toto vítězí a během let se neustále stupňuje. Co to je? Strádá moje vnitřní dítě? Chybí mi něco, co si neuvědomuji a nevidím? Připadám si tak zvláštně sama. Obklopená lidmi, které mám tolik ráda a oni mě, ale přesto bych raději krvácela do bezvědomí a spala věčným spánkem.
Mám strach, že již nebudu tolik silná, abych se ubránila touze vše ukončit. Mám strach z něčeho mně neodhaleného.
Chce se mi křičet až do roztrhání se, utéct do neznáma... Ale strach je silnější a bije mi do uší, vibruje celým tělem a ochromuje mě.
Chtěla bych jít a schovat se v objetí. Být v bezpečí. Být hlazena po vlasech a slyšet šeptaná slůvka útěchy. Ale jsem tu jen já...sama na posteli s obnaženou krvácející duší.
ČTEŠ
Tvůrčí deprese
SpiritualJde o soubor krátký příběhů či úvah, s jejichž pomocí se dostávám ze svých depresivních stavů. Jde pouze o mé myšlenky, pocity, názory. Nikomu nic nevnucuji. _______ Za krásný cover vděčím mé drahé @beth_013
