Capella Spica Black //DOKONČENO//

1. Nákupy do školy

Rodokmen nahoře odpovídá době, kdy Capelle bylo jedenáct let. Alphard Black (žlutě), je její otec a Lycoris Black (také žlutě) je otec její matky Isly Blackové. Matkou Isly je Alessandra Carrowová.

„Capello Spico Blacková!" ze spodních pater Blackovského sídla se ozval ječivý hlas. A já ho, Merlinužel, mohla zařadit jakožto hlas patřící mé matce. Mé milované a zároveň milující matce, které na vlastní dceři záleží víc, než na čemkoliv jiném... dělám si legraci. Chtěla jsem říct: které na čisté krvi záleží více než na čemkoliv jiném. Já osobně jsem tento názor nesdílela, ale prozatím se mi úspěšně dařilo vyhýbat se všem větším a ostřejším střetům s mou rodinou a jejími názory.

Nyní mě však volala ze zcela jiného důvodu. Tentokrát si pro mě a mého bratra nechystala přednášku o čisté krvi, podřadných mudlorozených a tak dále a tak dále, a tak dále. Dnes byl totiž den, kdy jsme měli jít společně já, bratr a matka jít nakupovat do školy. Antares měl nastoupit do čtvrtého ročníku Zmijozelu a já do prvního. Společně se mnou šli do prvního ročníku ještě můj bratranec Sirius a sestřenka Narcissa. Abych byla upřímná, já jsem nijak zvlášť nevycházela ani s jedním z nich.

Narcissa pro mě nebyla nic víc než slaboch. Byla milá a hodná, ale také slabá a zbabělá. Nedokázala nikdy prosadit svůj názor, naprosto v ničem. Nebyla si schopná ani vybrat barvu pokoje. Vždy jen papouškovala názory své rodiny.

Sirius byl jejím přesným opakem. Dá se říci, že ti dva byli dva extrémy. A já chtěla být něco mezi. Sirius si nikdy nenechal nic změnit, nebo alespoň ne bez pořádné hádky a nějakých trestů. Dělal všechno přesně obráceně, než jeho rodina. Prostě ze zásady. A myslím, že kdyby to šlo, tak by chodil jíst na toaletu a to druhé by vykonával v kuchyni ve dřezu. Jen proto, že jeho matka, otec a bratr to dělali jinak. Naštěstí nebyl zase tak hloupý a v těchto zásadních věcech se choval normálně. Neříkám, že bych nesouhlasila s jeho názory, ale myslím, že o svém způsobu vzdoru mohl lépe popřemýšlet.

„Capello Blacková! Okamžitě naklusej dolů!" ozvalo se znovu z chodby. Neměla jsem dnes náladu na žádné hádky ani na různé kletby. Proto jsem se rovnou zvedla z postele a rychle seběhla schody do předsíně, nebo spíše haly našeho sídla.

Zapomněla jsem na jakoukoliv úpravu účesu, takže mi moje půlmetrová temně černá hříva dost překážela. S obličejem pokrytým tlustou vrstvou vlasů se běhá vážně špatně, to vám přiznávám bez mučení.

„No, konečně. A uprav se trochu, vypadáš jako nějaký vagabund," přikázala mi matka hned, jakmile jsem došlápla na poslední schod. Její bouřkově šedé oči, které však působily za každých okolností klidně a které jsem zdědila po ní, se do mě o vteřinu dříve zavrtaly a během chvilky zhodnotily celý můj vzhled.

Já si v reakci na její příkaz rukama několikrát prohrábla pačesy. Vlastně jsem si je tím ještě více zacuchala, ale byl to starý trik, který jsem se kdysi naučila od mé další sestřenice Andromedy. Vlasy tak působily rozčesaně a upraveně. Dále jsem si trochu narovnala pomačkané bílé triko s krátkými rukávy. S dalšími kusy mého oblečení, černými džínami a teniskami, se toho moc dělat nedalo, takže jsem se postavila tak, jak jsem byla. Tím jsem dala matce jasně najevo, že víc toho po mně nemůže chtít. Nebo může, ale mně to bude jedno.

Na to, abych se jí podívala do očí zpříma, jsem byla trochu moc malá, takže jsem musela zaklonit hlavu, abych se jí mohla podívat do očí. Ona sama sice taky nepatřila k nejvyšším osobám na světě, ale vysoké podpatky jí přeci jen nějakých deset čísel přidávaly.

Antares už stál vedle otce, přičemž oba stáli za mou matkou, takže jsme mohli vyrazit. Oba dva jsme se chytili matky a ona nás přemístila do hostince s názvem Děravý kotel. Otec měl opět spoustu 'práce', jak to nazýval a proto s námi opět nešel.