Capella Spica Black //DOKONČENO//

35. Potterův převoz

„Budou ho převážet za týden. Večer. Půlka z nich vypije mnoholičný lektvar a tak s sebou budou mít sedm Potterů. Budou tam dvojčata, Ron, Arthur, Bill a Fleur Weasleyovi, Hermiona, Tonksová, Moody, Kingsley a Mundungus. A ještě já, Hagrid, Lupin a Aristo. Navrhovala bych prozradit Smrtijedům pouze datum," promluvila jsem k Severusovi, když jsme oba seděli v Blackovském sídle v mém pokoji. O stěnu byl opřený obraz Albuse Brumbála.

„Souhlasím. Kdyby jste o tom přesunu neřekl vůbec nic, Voldemort by mohl začít pochybovat o vaší důvěryhodnosti," ozval se Albus a pohlédl na Severuse.

„Ano, myslím, že ano. Bude to pravděpodobně nejlepší a já to pak můžu uhrát na to, že pozměnili plán těsně před akcí. Ale ty budeš muset nějak vysvětlit, že se ty informace dostaly ven. Nikdo o tom neměl vědět, nebo ne?" pokýval Severus rozvážně hlavou.

„To bude v pohodě. Někdo se mohl prořeknout, nebo se o tom bavil na ulici a kolemjdoucí Smrtijed to zaslechl. Nebo pomocí hesla účel světí prostředky ospravedlníme následující: Použiji Imperio na Mundunguse a ten se přizná, že třeba... se opil v hospodě a pak to roztruboval do ulice. Můžeme mu i vytvořit falešné vzpomínky na to, že se to doopravdy stalo. Vyloučit z Řádu už ho nemůžou. Byl tam moc dlouho a oni si nemohou dovolit, aby se tolik informací dostalo ven. A použít tolik paměťových kouzel by bylo jednak obtížné, nespolehlivé a taky by to mohlo ohrozit Mundunguse na mentální úrovni," přiznávám, že to byl plán vymyšlený hodně ve spěchu, prakticky z fleku, takže v sobě měl i velkou část z mé Zmijozelské stránky podmíněné mou výchovou.

Severus se na mě překvapeně podíval: „A pak, že bys nemohla jít k hadům. Skvěle bys k nám zapadla."

„Radši zůstanu u havranů. Už jen kvůli tomu výhledu. A další věc, budeš ještě letos učit? Nepředpokládám, že by tě Minerva viděla na hradě viděla nějak ráda," poposedla jsem si na staré matraci a zhnuseným pohledem jsem přejela čistokrevnou výzdobu mého pokoje, která šla dolů jen opravdu velmi pomalu. Ještě pořád jsem plně nepochopila, kde se tu vzal můj pokoj, když jsem tu vlastně nikdy pořádně nebydlela. Ale na dveřích je ozdobným modrým písmem napsáno moje jméno na bronzové destičce.

„Nevím. Voldemort má v plánu do konce prázdnin obsadit školu i Ministerstvo. Slíbil mi, že ze mě udělá ředitele," ušklíbl se, „což mi připomíná, z Voldemortova jména se stane tabu. Doporuč ostatním z Řádu, aby přešli na Toho-jehož-jméno-se-neříká, Ty-víš-koho, Toho-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit nebo prostě Pána zla."

Zamračila jsem: „Rozumím. Ještě, že jsme jim předtím neprozradili, že ten špeh jsi ty. Takhle můžu pořád předstírat, že mám zvěda z Voldemortova kruhu a oni mým informacím věří. To je dobré."

„Nepochybně. Ale nezapomeňte. Jedna věta pronesená ve vzteku, jedno nesprávně řečené slovo, jeden jediný drobný náznak a ti bystřejší, například slečna Grangerová, si jistě dokáží poskládat pravdu, i z velmi malých dílku, i velmi zdlouhavě," připomněl mi Brumbál a já se na něj podívala.

„Bez obav. Jsem Blacková. Přetvářka je mé druhé jméno a lhát jsem uměla ještě dřív než chodit. Měla jsem se to učit hned po hrdosti na čistou krev a pohrdání mudly a tak dále. Já ale ty dva body vynechala, tak jsem měla na zdokonalování přetvářky více času," ušklíbla jsem se pobaveně. Trochu... trochu hodně jsem přeháněla, ale stejně jsem se dokázala celkem slušně vžít do téměř jakékoliv role. Uvažovala jsem o tom, že jestli tohle skončí špatně a já se budu muset ztratit, dám se k mudlovskému divadlu.

„Já vím, ale stejně buďte opatrní. Po tom zajímavém zakončení minulého roku už vám pochopitelně nebudou tolik důvěřovat. K téhle akci si vás pravděpodobně přizvali jen proto, že máme akutní nedostatek členů řádu. Kromě zúčastněných máme vlastně jen zbytek Weasleyovic klanu, Hestii, Dedaluse, Arista, Remuse Alastora, Tonksovou, Kingsleyho a Minervu," Brumbál se zkroušeně zadíval někam daleko do nitra obrazu, „Merlinužel už budu muset jít. Na shledanou a hodně štěstí.."