Capella Spica Black //DOKONČENO//

9. Nový přítel

Pomalu jsem se připravovala na další příšerný rok. Já neříkám, tuhle školu jsem si zamilovala a neměnila bych ani za zlaté prase, ale s Angelinou a Claudií na pokoji už to doopravdy začínalo být únavné. Jedinou novou pozitivní věcí bylo moje povolení na návštěvy v Prasinkách, které mi rodiče po dlouhém rozmýšlení nakonec podepsali, aby na veřejnosti neřekli, že máme nějaké neshody v úzkém kruhu rodinném.

Právě jsem mířila na hodinu Obrany, na kterou jsme zase měli nového učitele. Letos to byl nějaký mladý a prý i úspěšný bystrozor, který školu vyšel teprve nedávno, Kingsley Pastorek.

O pár poschodí výš a několik minut později:

„Zdravím, žáci. Jmenuji se Kingsley Pastorek a letos vás budu učit Obranu proti černé magii, v současné době možná ten nejdůležitější předmět, alespoň, co se přežití týče. Všichni jistě víte, že Lord Voldemort sílí a je proto potřeba naučit se bránit. Tuto hodinu si dáme cvičné souboje, abych zjistil, jak na tom jste, a poté navážeme na učivo minulého roku," pan profesor Pastorek rázně vstoupil do třídy a obsadil katedru, „dvojice jsou Smith a Patil, McCannová spolu s Robertsonovou, Daviesová a Chang Chiko, Blacková Capella a Rogersová, Diggory proti Abbotové Sarah, Bones John versus Macmillan a nakonec slečna Bootová bojuje s panem Finch-Fletcheyem. Každá skupinka musí mít kolem sebe dost prostoru a můžete začít. Pokuste se prosím nezranit se navzájem."

S pokrčením ramen jsem několika kroky přešla na místo vzdálené asi tak deset kroků od Angeliny a vytasila hůlku: „Začneme?"

Angelina pohrdavě upustila vzduch z plic a vytáhla i svou vlastní kouzelnou hůlčičku. Pokud mě paměť neklamala, byla z hlohového dřeva s perem ptáka fénixe, ale jistá jsem si nebyla. Zato jsem věděla jistě, že se začne vytahovat. A nezmýlila jsem se: „Tak co, těšíš se na prohru?"

„Na tvoji? Rozhodně," odpověděla jsem zvesela a pozorně sledovala každý její pohyb. Angelině souboje vždycky šly a já neviděla důvod, proč bych měla nyní o jejích schopnostech pochybovat. Jejím jediným problémem byla její panovačnost, která vlastně neměla žádné logické opodstatnění.

„Jak myslíš, uvidíme, kdo vyhraje," odtušila a vzápětí rázně švihla hůlkou, „Petrificus totalus."

Uskočila jsem před jejím kouzlem, a poté zaútočila svým vlastním. Nebo spíš, zaútočila jsem populárním kouzlem, které používala celá škola: „Levicorpus."

„Dobrá práce, slečno Blacková. Pošlete slečnu Rogersovou zpět na zem a můžete pokračovat," promluvil profesor, když Angelina, která uskočila o zlomek vteřiny později, skončila zavěšená hlavou dolů u stropu.

„Liberacorpus. Arresto momentum," pomalu jsem ji nechala klesnout zpět na podlahu učebny a obě jsme zahájily další souboj. Angelina si tentokrát řeči okolo odpustila a začala kouzlit rovnou.

„Everte stativ."

„Protego horibilis," pokusila jsem se její kouzlo odrazit zpět na ní, ale můj štít nebyl dostatečně silný. Část kouzla jsem sice doopravdy odrazila Angelininým směrem, ale část zasáhla i mě. Obě dvě jsme poměrně elegantně propluly učebnou, a poté se bolestivým způsobem zastavily o stěnu.

„Slečno Blacková, říkal jsem, abyste se nezranili," profesor přišel až ke mně a tyčil se nade mnou jako Popocatepetl.

Zatímco jedna půlka mého mozku přemýšlela, jestli si to všechnu slíznu jenom já, nebo se o trest s Angelinou podělíme, ta druhá začala mluvit, aniž by se obtěžovala si to nejdřív probrat s tou první, „ale to není moje chyba. Odhodilo nás Angelinino kouzlo."