Capella Spica Black //DOKONČENO//

30. Brumbál

V ředitelně jsme postávali dobrých pět minut a jen tak na sebe koukali, než mě to přestalo bavit: „Tak co se děje, Brumbále?"

„Trpělivost asi není vaší velkou ctností, že?" starý muž se na židli napřímil a shlédl na mě patřičně shora.

„Ne," přitakal jsem, „já mám spoustu důležitějších věcí, které bych mohla dělat, místo hloupého postávání."

„Ale zajisté," usmál se Brumbál blahosklonně, jako kdyby mi prokazoval nějakou velkou službu, „v první řade jde o letošního profesora Obrany proti černé magii. Či spíše profesorku. Slečna Dolores Jane Umbridgeová je první náměstkyní ministra kouzel, A ten se rozhodl, vzhledem ke skutečnosti, že jsem nebyl schopen zajistit dalšího učitele pro tento předmět, že profesorský sbor doplní osoba vybraná ministerstvem."

„No nazdar," prohodili jsme se Severusem unisono a oba nasadili stejné útrpné masky.

„Proč jste tu pozici nenabídl někomu z Řádu?" chtěl Severu vědět, „myslím, že Aristovi by to určitě nevadilo."

„Řád má své vlastní starosti. A teď dál. Musíte dát pozor na Harryho. Vy dva jste jediní, kteří znají celou pravdu a jsou schopní mu nějak pomoci. Já se od něj musím držet, z bezpečnostních důvodů, dál. Jak vidím, ani jeden z vás z toho není nadšený, což samozřejmě plně chápu, nic méně na tom musím trvat," doplnil Brumbál, když se naše zoufalé výrazy ještě prohloubili.

„Už jste zažil rok, kdy se Potter nenamočil do žádného maléru?" ušklíbla jsem se, „ta jeho utkvělá představa, že zvládne všechno jen proto, že je slavný Harry Potter, mu zajišťuje malér na každý rok."

„To je svatá pravda," okomentoval můj výrok Severus a pokyvoval hlavou.

„Přesto se o to musíte pokusit. Oba víte, jak moc je důležitý. A nyní už jen dvě věci. Jde o to, že si rodiče některých studentů stěžovali na vašeho vlka. Je prý nebezpečný a neměl by být na hradě přítomný."

„To si děláte legraci, že?" zavrčela jsem a Samir mě napodobil.

„Merlinužel, ne. Toho vlka už nesmíte mít," odpověděl a trochu znepokojeně se podíval na naježeného Samira. On byl i normálně mohutnější než normální vlk, ale takhle vypadal větší než průměrný člověk. S naježenou srstí mohl mít bez legrace i metr osmdesát.

„Hmm..." protáhla jsem a horečně přemýšlela, „a kdybych ho kouzlem zamaskovala, aby vypadal jako nějaké neškodné zvíře? Třeba maguár? Mohl by tu zůstat?"

„Pokud by bylo kouzlo naprosto spolehlivé... protože jestli ho někdo ze studentů na hrad uvidí, bude muset okamžitě pryč. Ale pokud se tak nestane, nevidím důvod, proč ne. A maguár jistě nikomu vadit nebude," řekl Brumbál a já se pro sebe usmála.

„Fajn," mrkla jsem na Samira a poté vytáhla hůlku, abych kolem něj vytvořila bublinu iluze. Ale ve skutečnosti se prostě jen proměnil na opravdovou velkou kočičku s inteligentním výrazem.

„Páni," ozval se Severus a poté mi ještě v hlavě doplnil: ,Nevědět pravdu, tak si myslím, že jsi celý život jen trénovala čarování iluzí.'

„Ó díky,' odpověděla jsem mu v duchu a podívala se na Brumbála.

„No, myslím, že takhle to nebude žádný problém. A nyní ta poslední a také velice nepříjemná záležitost. Moody si stěžoval, že jste sabotovala přesunutí Harryho do sídla. Je to pravda?" Brumbál se zatvářil nebývale vážně.

„Je diskutabilní, co se dá a nedá považovat za sabotáž, ale ano. Dá se říct, že ano," přikývla jsem a výrazem ho vybízela, aby mi zkusil něco říct.