Capella Spica Black //DOKONČENO//

26. Malfoy a Klofan

O dva měsíce později:

Jelikož měl letos učit i Lupin, rozhodla jsem se, že výjimečně pojedu vlakem, abych se ho pozeptala, jestli nemá, čistě náhodou, nějaké informace o mém bratrancovi. Podle naší nepříliš zdvořilé domluvy by měl Lupin čekat ve druhém vagónu od začátku vlakové soupravy, ve třetím kupé od konce vagónu.

„Ello?" ozval se za mnou váhavý ženský hlas. Když jsem se ohlédla, spatřila jsem všechny žijící členy čistokrevné kouzelnické komunity s příjmením Malfoy.

„Cissy," odtušila jsem prostě a pohlédla na ní s vysoce zdviženým obočím, aniž bych věnovala sebemenší pozornost jejímu synovi, nebo manželovi.

„A nás jako neznáš?" zavrčel na mě Peroxid starší.

„Máš velice pitomého manžela," utrousila jsem směrem ke své sestřenici a na jejího chotě se odmítla třeba jen podívat.

„A vy velice mizerné způsoby," zastal se svého otce Draco Malfoy.

„A mohla bych si podat ruku s tvým synem. Kdybych se vás ovšem všech neštítila ještě víc, než Belly," dodala jsem ještě potměšile a sledovala Narcissino zděšení.

„Proč?" chtěla vědět.

„Víš, kdysi jsem měla za to, že Trix je z našeho pošahaného rodokmenu vždycky ta nejšílenější. A myslím, že jsem měla pravdu. Ale ona je alespoň loajální. Bojovala za špatnou stranu, ale bojovala za ní vždy, bez ohledu na to, zda prohrávala, či vyhrávala. To se o vás říct nedá. Nerada jsem tě viděla," rozloučila jsem se, otočila na podpatku a pokračovala si dál svou cestou.

„Co tím chceš říct?!" křikl za mnou Lucius Malfoy naštvaně, až se několik lidí otočilo.

„Myslím, že my všichni, kteří se mohou pyšnit alespoň minimální mozkovou kapacitou, jsme pochopili. Pokud ne, věřím, že ti to má sestřenice mileráda vysvětlí," zasmála jsem se ironicky a dál si jich nevšímala.

„Nazdar, Lupine," pozdravila jsem lehce otráveným tónem, protože jsem ještě pořád myslela na své předchozí setkání s blonďatou rodinou.

„No nazdar, Blacková," odpověděl stejným tónem s pozdviženým obočím.

„No, jsem ráda, že alespoň sdílíš mé antipatie," povzdechla jsem si potichu a poté pokračovala, „jdu se zeptat na Siriuse. Napadlo mě, že jestli se vůbec s někým spojil tak s tebou."

„Očividně i někdo tak inteligentní jako ty se může splést. Neozval se," dodal ještě celkem zbytečně.

„Nemůžu se rozhodnout, jestli to byla urážka, nebo kompliment. Ale sázela bych spíš na tu první možnost," zamumlala se a opřela se o koženou sedačku, „jak toho pitomce znám, tak se bude pokoušet o nějakou pomstu za Potterovi."

„I kdyby, u mě by dveře otevřené neměl," zavrčel naštvaně Lupina a já se na něj překvapeně podívala.

„No jo, ty o tom vlastně nevíš," pleskla jsem se do čela a poté si vytáhla knihu.

„O čem nevím?" zeptal se se zájmem.

„To ti já nemůžu říct. Není to moje tajemství. Ale mám takové tušení, že do konce školního roku se to všechno dozvíš."

„Promiňte paní profesorko. Můžeme si sem sednout? Všude jinde už je plno," ve dveřích postával nervózní Potter i se svou věrnou partou.

„Pro mě za mě. Ale zeptejte se Lupina," trhl jsem hlavou směrem k postavě na druhém sedadle a dál se jim už nevěnovala, protože čtení budoucnosti podle poloh měsíců Jupiteru mě zajímalo víc.