Capella Spica Black //DOKONČENO//

24. Paní Norrisová

O pár týdnů později:

Měla jsem v plánu zajít za Hagridem a poptat se ho na události posledních několika dnů v Lese. Přestože údajně ztracené mládě testrála bylo nalezeno stádem jednorožců asi pět kilometrů od mateřského stáda, potřebovala jsem zjistit jak se dostalo tak daleko. Bylo jisté, že by se, díky svému malému vzrůstu i věku, nedokázalo dostat tak daleko bez cizí pomoci.

Moje cesta vedla skrz famfrpálové hřiště, protože právě tam tudy jsem to měla nejkratší. Chtěla jsem jen rychle přeběhnout rozlehlou travnatou plochu, projít pár desítkami metrů lesa a vynořit se přímo u Hagridova zadního vchodu, což mi ale trochu překazila skupinka červeně a zeleně oděných studentů dvou rozhádaných kolejí.

„... mrňavá mudlovská šmejdko!" vykřikl mladý Malfoy vztekle.

„Za tohle zaplatíš, Malfoyi!" vřískl Weasley a vytasil hůlku.

„Expelliarmus!" vypálila jsem rychle kouzlo, propálila naštvaným pohledem všechny přítomné studenty a chytila nebohou polámanou hůlku. Nepotřebovala jsem několikaletou zkušenost u Ollivandera, abych poznala, že je s žíní z jednorožce, protože ta už v hůlce držela spíš jen silou vůle nějaké neznámé osoby.

„Můžete mi laskavě vysvětlit, co to mělo znamenat? Minulý rok vám nestačil, Weasley?" zavrčela jsem na něj.

„Slyšíš, Weasley? Běž se schovat k mamince, je tu zlá paní profesorka," zasmál se Marcus Flint a udělal na zrzka obličej.

„Deset bodů dolů, Flinte!" vyštěkla jsem naštvaně, „mám dnes doopravdy špatný den, takže vám doporučuju mě příliš nevytáčet."

„Ale to nesmíte," ohradil se pobouřeně Malfoy.

„A dalších deset i za vás," odsekla jsem pohrdavě, „já totiž můžu. Jsem profesorka. A pořád čekám na vaše vysvětlení, Weasley."

„Malfoy urážel Hermionu," obvinil blonďáka a ignoroval jeho námitky, „řekl, že je... mudlovská... šmejdka."

„A není snad?" zeptal se další ze zmijozelského družstva, ale rychle zmlkl, když jsem se na něj podívala.

Vzápětí jsem pohlédla na Malfoye a až poté promluvila: „Podle mého názoru je mnohem lepší mít za rodiče mudly než Smrtijedy. Až se bude chtít příště zmiňovat o původu kohokoliv ze studentů, musíte si vystačit s tím, že jsou všichni lidé. Jasné? A mimochodem, deset bodů z Nebelvíru za napadení spolužáků. Za každého, kdo chtěl Zmijozelské napadnout," doplnila jsem s pohledem upřeným na Weasleyova dvojčata.

„Ale to není fér!" postěžoval si Potter.

„Zvykejte si. Za celou tu dobu, co tvrdnu na tomhle hloupém světě, jsem viděla jen velice málo věcí, které by byly fér. Život prostě není fér."

„Co jste myslela těmi Smrtijedy?" zeptal se Malfoy.

„To, co jsem řekla. Váš otec byl Smrtijed, to ví každý..." odtušila jsem přezíravě.

„Vyprošuju si, abyste takhle osočovala mého otce!" vykřikl dětinsky.

Dvěma rychlými krky jsem se dostala až k němu, sklonila se, a podívala se ze vzdálenosti asi tří centimetrů do jeho očí: „Tak to pozor, chlapečku. Já si zase vyprošuju, abys se mnou takhle mluvil," zašeptala jsem výhružně, poté se trochu odtáhla a promluvila hlasitěji, „rozuměl jste mi? Navíc to není osočování, je to realita. Každé mužstvo bude trénovat na jedné polovině hřiště a nebudete se hádat, zabíjet ani nic jiného. Nevšímejte si sebe navzájem."