Střepy

Cizinec

Stála na nádraží a hlavu měla zabořenou v knížce, kterou tak dlouho sháněla. The little prince. Malý princ ji vždy fascinoval, naprosto ji okouzlil a ona konečně sehnala i verzi v angličtině. Musela však pro ni dojet do jiného města. Kde bydlel on. Cestou z nádraží a zpět myslela jen na jediné. Hlavně ho nepotkat. Dojít pro knihu a hned zpátky, nehrozí, že by ho potkala. Určitě sedí doma a hraje hry, teď se teprve někdy musel vrátit ze školy. Když už dojde na nádraží a má cestu za sebou, tak si oddychne. Teď už je minimální šance, že ho potká. Začte se do knížky, má radost. Má, co chtěla a cesta proběhla hladce. 
Když se z rozhlasu začalo ozývat, že bude mít vlak pět minut zpoždění, zvedla hlavu a pak ho uviděla. Stál pár metrů od ní, ale nedíval se na ni. Doháje. Musel mě vidět, když přicházel. Ano opravdu ji viděl, ale to ona nevěděla jistě. Teď viděla ona jeho, ale on nevěděl, že ho vidí. Takže se vpodstatě neviděli. Držel si ten svůj arogantní postoj a tvářil se jako kdyby spolkl všechnu moudrost světa. Bože, ještě že jsme se nesetkali pohledem. V jeho průzračně modře pomněnkových očích by se utopila. Jako vždy. Jeho oči byly jako studna. Hluboké. Dokázala by se do nich dívat hodiny. Pořád hlouběji a hlouběji. Až by se utopila. Jako kdyby spadla do studny. Takové byly jeho oči. Ale také byly ledové. Tak jako jeho srdce.
Záchrana se objevila. Vlak přijel přímo metr od ní, ani neslyšela, že by přijel. Hned se vzpamatovala a nasedla do vlaku. Když se usadila a vlak se rozjel podíval se jejím směrem do vlaku. Na setinu vteřiny ji přišlo, že se ji podíval do očí. Ale nemohl ji vidět..
Po tváři ji stékala horká slza.. Jak je možné, že někdo, koho tak milovala ji je najednou tak cizí? Po tom všem jsou jako cizinci, co se potkají náhodně na nádraží. Ale nejsou to cizinci, ty vzpomínky nezmizí. Jenže o nich ví jen oni dva a radši dělají, že nic z toho, co bylo, nebylo. Jsou si jako cizinci..

Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité je očím neviditelné..
- Malý princ