Střepy

Něco víc než nic

Miluji tě. Hluboký význam těchto dvou slov se ztrácí stále víc v nekonečné mlze. Písmeno po písmeni odlétává do nekonečných dálek. Tvá láska se rozpadá v nekonečném prostoru. Je rozprášena jako prach. A přeci jen byla něco víc, než jen prach. Něco víc než bláznivá pošetilost. Něco víc, než nic. 

Šeptal jsi mi do ucha "miluji tě" . Díval jsi se mi hluboce do očí a já se dívala do tvých. Topila jsem se v tvých zelených očích jako neplavec v oceánu bez záchranného kruhu. Ale ty jsi mě vždy zachránil. Přivedl jsi mě zpět do reality, i když s tebou jsem byla spíše jako v krásném snu. Ze kterého jsem se nechtěla probudit.

Hladil jsi mě po těle a má pokožka hořela pod tvým dotykem. Hořela láskou, vášní a chtíčem. Tvé polibky byly sladší než nejsladší čokoláda na světě. A já cukrová víla, která se rozpouští pod tvými sladkými polibky. Tvé ruce a ústa byla balzámem pro moje tělo, pro moji duši.

Byla jsem tvá první. První myšlenka po probuzení. Ty můj důvod, proč ráno vstávám. Byla jsem tvoje poslední myšlenka, než jsi šel spát. Ty můj důvod, proč jsem šla spát.

Tvá náruč byla nejbezpečnější bezpečí. Nahradila by celou armádů vojáků. Ty jsi byl můj voják ochranář. Já tvá princezna.

Teď jsem nic.

Nicota, která zaplňuje moje tělo vyjadřuje nicotu, která je v tvých citech ke mně.

Jediný pohled, který mi dokážeš věnovat je plný prázdnoty a chladu. Tvé zelené oči nehoří láskou. Jak jen mohly vyhasnout po tak vášnivě hořící lásce?

Ten hluboký cit nikdy nevyprchá. Byl vždy přeci něco víc, než nic..