Vypadalo to jako normálně běžný další ples. Ale z normálně běžného se stal neuvěřitelně nezapomenutelným. Obyčejná noc se stala nezapomenutelnou. Nezapomenutelnou pro mě, pro něj spíš další hezký večer a hezká tvářička.
Ale byl okouzlující a vtipný a milý. A díval se na mě. Usmíval se na mě. Jeho letmé pohledy z kraje od pódia nešly přehlédnout. Ve vínovém opojení jsem tancovala do rytmu hudby a kradmo jsem sledovala jeho kradmé pohledy. Nějakým způsobem jsem se ocitla blízko něj, pak pořád blíž a blíž. Až jsem stála u něj. Pojďte tancovat. Kde jen beru tu odvahu.. S vámi bych šel světa kraj, ale nemůžu, jsem tu pracovně. Věnovala jsem mu smutný úsměv. Nesmutněte, zatancujeme si příště. Chytil mne za ruku. Příště nebude, to jsou vždy jen sliby. Podívala jsem se mu do očí a usmála se. Vždy to jsou jenom sliby a tohle je můj reálný pohled na věc. To ale nevadí. Jemu to může být odpuštěno. Nejsou, já si vás najdu. Jak se jmenujete? Mlčím a usmívám se. Vždyť odejde a už o mně nebude vědět. Jste tak mladinká.. řekněte mi, jak se jmenujete prosím.. Usmívám se a říkám mu své jméno. Věnuje mi další úsměv a šeptá mi do ucha.. Jsi tak krásná...
ČTEŠ
Střepy
Conto💭📝 Myšlenkový pochody. Citový výlevy. (Ne)smyslný úvahy. Střepy z mého života a z mých představ. Co shromažďuju, píšu od roku 2015 a 1998.
