Střepy

Úchylka

Byl mladší. Byl hodnější. Byl citlivější. Byl něžnější. Byl moje úchylka. Byl moje slabost.

Moje úchylka od normálu. Ale co je normál, čemu se dá říkat normál? Normální v dnešní době není nic. Všechno je vzhůru nohama.

City si nevybíráme. City si vybírají sami. Ty moje si vybrali jeho, ty jeho zase mě.

Co je hlubší než láska? Myslíte si, že už vůbec nic? Ale ano. Jen to nelze popsat. Nelze to vysvětlit. A proč se o to nepokusit..

Když to není mezi "mít rád" a "milovat" je to ještě dál. Nelze to vyjádřit těmi to dvěmi slovy.

Je to hluboké pochopení obou stran. Vnitřní pochopení, kdy slova nejsou potřeba. Slovy tento cit nelze vyjádřit.

Je to pocit bezpečí. Pocit pochopení. Pocit volnosti. Pocit podvědomé závislosti na druhém. Pocit dokážu bez druhého žít. Pocit, že vlastně nedokážu. Pocit malé váhy slov mít rád. Pocit nutkání dělání hezkých věcí...

Polibky sladké jako jahody v čokoládě.

Objetí pevné jako nejbezpečnější místo na světe.

Pohlazení jemné jako nejjemnější hedvábí.

Upřímně klidný pohled jako do noční oblohy.

Ale přesto nic z toho není projevem lásky. Chybí i nutnost vztahu, závislosti, žárlivosti a milování.

Vyprchá tento cit někdy, i přes malé neshody, drobné projevy žárlivosti a vnější vyhledávání druhé osoby?

Asi nezmizí. Vnitřně ten pocit určitě nezmizí.

Nezbývá než ochraňovat si tu svoji malou slabost hlubší než je sama láska...