Střepy

Druhé šance

Setkávání lidí probíhá ať chceme nebo ne, celý život. Celý život potkáváme neustále další a další lidi.
Někteří lidé přijdou a někteří zůstanou, ti nejlepší pak zůstanou už celý život. I když nemůžeme teď říct, že je to na celý život.. víme to, cítíme to.
S některými se jen pozdravíme, s některými si vyměníme sympatie, některým začneme důvěřovat a otevřeme svá srdce. Někteří naši důvěru zničí a opustí nás. Někdy to přebolí a někdy to v nás zůstane už napořád.
A někdy se ti lidé chtějí do našeho života vrátit. Pak zbývají jen dvě možnosti. Zavřít jim svůj svět nebo je do něj zase pustit. Dát jim druhou šanci. Ale to je risk, celý život je jeden velký risk, protože nikdy nemůžete vědět, co nás čeká. A to je ten důvod, proč si lidé vyčítají své chyby, které v životě udělali. Vyčítají však neprávem, nikdy nemůžeme vědět, co nás čeká. Někdy věříme v to dobré, někdy věříme lidem, kteří si to pak později nezaslouží. A když pak nastane znovu ta situace, kdy oni chtějí do našeho života zpět, tak jsme znovu zase na začátku, protože nevíme. A tak většinou odpouštíme. Zapomeneme na všechnu bolest a odpustíme. Odpouštíme druhým, ale i sobě. Za chyby, kterých jsme se dopustili. Protože odpouštět je přeci lidské. Každý se v životě dopouští spoustu chyb a chybami se člověk přeci učí.
A pak jednou nastane ta chvíle, kdy sami potřebujeme tu druhou šanci. Je to paradox, v životě dáváte neustále druhé šance až pak zjistíte, že mezitím odpouštěním a důvěřováním jste si drželi blízko svého srdce špatné lidi a ty dobré jste nechali jít. A o dost později si uvědomíte tu svou největší chybu, které litujete tak strašně moc.. a potřebujete tu druhou šanci vy sami. Nezbývá už nic jiného, než čekat a věřit, že se vám té druhé šance také dostane..