Lili je sedmnáctiletá studentka na kterou je vypsaná vysoká odměna, ale proč? Vždyt'jejím jediným cílem bylo, se stát úspěšnou psycholožkou a zničeho nic po ní jde organizace Č.A.S.?! #nejlepší umístění # 15. v kategorii sci-fi
"Ahoj Lili" řekl s jeho nechutným úšklebkem. Sama nechápu jak jsem se sem proboha dostala!
Všechno to začalo jednoho dne v mém druhém ročníku na střední škole. "Lili! Lili!!" Tohle je moje nejlepší kamarádka Saša, i když ke mě jako vždycky běží a volá na mě, dělám že jí neslyším a jdu dál. No co, baví mě škádlit lidi. "Lili!......LILIAN!" Celá chodba ztichla. Koukali se na mě a na Sašu která stála přímo za mnou. Otočila jsem se se svým zlým pohledem a předstíraným úsměvem...Sašo?! Všichni se začali smát a já byla znovu terčem posměchu. Saša je malá a má dlouhé blonďaté vlasy je zbrklá a moc jí nezajímá co si lidé myslí, vždy se jí však povede mě něčím vytočit. Otočím se zpět. Snažím si toho nevšímat a jdu směrem do naší třídy. Po mé pravé straně se ke mě zanedlouho přidá i Saša"Tohle je už po třetí co jsi zařvala moje celé jméno před tolika lidma." řekla jsem nabručeně. " Ale Lilian vždyť máš tak hezký jméno." Dodá s úsměvem Saša. "Nemám, zní to jako bych se narodila sto let za opicema..a přestaň mi tak říkat" naštvala jsem se ještě víc. "dobře, dobře, klídek budu ti teda říkat jen Lili, i když je to tak nudný.." Odfrkla jsem si a otevřela dveře od naší třídy ke které jsme právě došli. Zazvonilo na začátek hodiny. Děti se začali posazovat na svá místa a až na pár vyjímek, tiše čekali. Do třídy vešel náš třídní učitel a ihned co se usadil na jeho vypolštářovanou židli, začal s docházkou. Naštěstí jsem dostala místo u okna takže se při hodině tolik nenudím. Pokaždé se ozvalo něčí jméno a následně zazněla jen odpověď "Tady", takle se to opakovalo dál a dál než to nezačalo být otravný. U okna se mihaly větvě stromů které rozfoukával vítr. Jak jsem tak pozorovala skrz okno venkovní krajinu, zahlédla jsem někoho běžícího ke školní bráně. "Hmm asi opozdilec" pomyslela jsem si. "Lansková"...."Lili Lansková!" půlka třídy se otočila a koukala se na mě, v ten moment jsem se vrátila na zem a rychle křikla "tady!!" Nastal výbuch smíchu. Takhle to bylo každý den, vždycky jsem se nějak ztrapnila a pak se začali všichni smát. Už po nějakou dobu bylo ve třídě ticho jediným rozléhajícím se zvukem bylo škrábání tužky, uběhlo už pět hodin. Jediná věc na kterou všichni čekali bylo jedno menší zazvonění a mohli jsme se rozeběhnout na oběd. Sice ještě nebyl konec školy ale všichni už umírali hlady. Zrovna byla matematika, což byl jeden z dalších důvodů proč jsme se tak těšili na zvonění. Hodiny odpočítávali sekundy, po třídě se rozléhalo slabé "tik..ťak" které se furt dokola opakovalo. Nakonec se po škole rozneslo i ostré zvonění. Vstala jsem a následovala většinu lidí co si to hnali na oběd. Byla jsem pozadu, všichni běželi a já hledala Sašu, ale ta nebyla nikde k nalezení. Na chodbě se začali otevírat dveře dalších tříd ze kterých začalo vybíhat čím dál tím víc žáků. Vykašlala jsem se na Sašu a běžela jsem přímo na oběd, ale marně, stále jsem zůstávala poslední. "No to snad neni možný." Běžím pořád dopředu, když v tom se přede mnou objeví postava?! Samozřejmě do toho člověka narazím a s otřesem mozku spadnu na zem. "Au.." Škrábu si hlavu a s přivřeným okem se dívám do země. delší dobu se nikdo neozývá, nadzvednu bradu abych se ujistila jestli tam někdo je a mám pravdu. Nade mnou stojí vysoký kluk v černém saku. Měl krátké černé vlasy a modré oči. Každý z nás pozoroval toho druhého, dívali jsme se sobě přímo do očí, až to začalo být divné. Z nějakého důvodu mě jeho oči provrtávali až do duše. Jako by věděl na co právě myslím. Odvrátila jsem pohled a vstala zpátky na nohy. Znova se naše pohledy setkali ale to už jsem pomalu odcházela. "Promiň" vyšlo ze mě a rozeběhla jsem se na oběd. Když v tom mě zadržela něčí ruka. "Hmm...kam jdeš?" ozvalo se za mnou. "Lili"... vyděšeně jsem se otočila. Osoba stojící přede mnou se na mě nehezky smála. "Známe se? Kdo si? " zareagovala jsem. " Já?" odpověděl kluk a přimáčkl mě ke zdi. "Já jsem tvoje zkáza."
