Budoucnost, Přítomnost a Minulost

Je to PAST!

"Crrrrr" nevrle jsem se převalila na posteli a rukou se snažila utišit ten příšerný rámus. Plácala jsem s ní na nočním stolku ale budík nemohla nikde nahmatat. Zabručela jsem a posouvala se blíž k okraji postele, abych na něj dosáhla. "Drž hubu!!" Naštvala jsem se a natáhla se z postele skoro až ke zdi. Než jsem si uvědomila že levituju nad zemí, byla jsem už dole s nohama stále na posteli. Au..Nadobro jsem ten rámus utišila a šla se připravit do koupelny. V dopise od Willa se psalo ať v půl šesté dorazim na místo, kde se s ním sejdu. Celá operace se týkala jednoho nepřátelského tábora blízko nás. Prý se ho potřebují zbavit aby nedošlo k žádným "nepříjemnostem." Dokončila jsem i snídani a běžela se převléct. Každý z Time Walkerů měl stejný oděv. Teda v jedné organizaci. Zavedli to, aby se mezi sebou právě jednotlivé organizace poznali. Např. my máme černou barvu oblečení a jedna z nepřátelských má zase bílou. Všichni ale dokážeme tu samou věc. Cestovat časem. Do ruky popadnu poslední věc a řítím se ven ze dveří. Cestou dlouhou chodbou, jde velmi zřetelně slyšet co si o mě myslí spolubydlící. No nic hezkého to není. Ale co, už jsem si zvyklá. Často taky zaslechnu jak se o mě baví Will s Yortem. Od doby co jsem tu, se nebaví o ničem jiným. Má to zřejmě co dočinění s mou nekonečnou osmičkou na krku. No každopádně tomu moc nerozumím. S Willem se mám sejít před hlavním vchodem do budovy. Přes prosklené dveře se už rýsoval tvar vysoké postavy. Otevřela jsem a znova se mu mohla podívat do čistě modrých očí. Hádám že sám neví jak jsou krásné. Asi jsem civěla moc dlouho a jemu se na tváři objevil tázaví výraz se zvednutým obočím. "Ne! Nic!" Vyjekla jsem s rukama že se vzdávám. Odpovědí mi byl jeho obviklý úšklebek. "Můžeme vyrazit?" kývla jsem hlavou a vydali jsme se podle mapy. Po takové půl hodince už v dáli vykukoval tábor s ohništěm, které zářilo ještě do setmělé ranní hodiny.  "To je ono" špitnul mi do ucha. " Takže...deme blíž?" nedočkavě jsem se zeptala. Znovu se zašklebil a vyrazil vpřed. Já ho jen tiše následovala. Byli jsme hodně blízko. Skoro by jsme mohli vlézt přímo do stanů. Něco tady nesedělo. "Wille?" Nervózně jsem přešlapovala a koukala se po okolí. Will vypadal podobně. "Lili...neni to nějaký divný? Yort řikal že tu včera viděl asi dvacet mužů." "Třeba spí." Zrak mi sjel do polootevřeného stanu. Zdálo se že tam nikdo není. "Sakra!" Začal si vyndavat pistol z opasku. "Co je!" Lekla jsem se. "Tobě to ještě nedošlo?!" Zařval. "Je to past!" Byly poslední slova co jsem slyšela než se mi nezatemnělo před očima a moje hlava se neshledala se zemí.

-------------------------------------------------------------

Ahoj lidi! Hrozně mooc se omlouvám že dlouho nebyla žádná kapitola a že tahle je kratší :(  Hlavně jestli se líbila! ještě dneska bych měla napsat pokračování buď k modré krvy nebo sem aspoň v to doufám :P

A ještě jsem chtěla říct že přes výkend nebudu mít čas takže žádná kapitola nebude D: Ale pokusim se to rychle dohnat :)