Budoucnost, Přítomnost a Minulost

Záchrana?

Je to past!

Rukou jsem se dotkla místa, kde mě hlava bolela nejvíc. Přiotevřela víčka a podívala se na konečky prstů kterými jsem se hlavy dotýkala. Tekla mi z nich rudá barva. Někdo mě musel pořádně praštit. Rozhlédla jsem se kolem sebe jestli tu útočník pořád někde neni, ale nikoho jsem neviděla. Vlastně tu nebyl nikdo jiný než já. Byla jsem na tom samém místě kde mi Will řekl že je to past. Nic víc si nepamatuju. "Wille?...Wille!!" Trochu jsem se vzpamatovala a šla ho hledat. Ve stanech ani v táboře pořád nikdo nebyl. Něco tu smrdělo, jako předtím. Navíc je divný že by se vypařil a nedal mi vědět. "Wille!" Prošla jsem uličkami různých starých domů, na poslední zatáčce za rohem byly slyšet hlasy. konečkama prstů jsem držela okraj zatáčky a hlavu vystrčila maximálně pod oči. Čtyři lidi z nepřátelské organizace se tam mezi sebou dohadovali.  "Idiote! Co si myslíš že s ní teď máme dělat!" "Já to nevymyslel! To všechno tenhle debil!" "Jasně protože teď sme mrtví jestli se to dozví šéf." Řvali jeden na druhýho a bavili se o "ní." Will si poradí sám.. třeba tady na něco přijdu. Proletělo mi hlavou. Vždycky byl silnější než já, myslím že ať už je v jakýkoliv situaci, dostane se z ní. "Třeba z druhý strany je uslyším líp" zamumlala jsem si a opatrně couvala. Prudce jsem se otočila, přivítala mě tam obří gorila ze stejné organizace jako ty předešlí týpci. Než jsem stačila vytáhnout zbraň, už mi mohutná hnáta něčím zacpávala nos. Omamná vůně mi začala proudit tělem a já se znovu setkala s temnotou.

''''''''''''''

Probudilo mě hlasité vrzání dveří. Ze dveří vycházelo několik postav. Všechny ozbrojené. Pokračovala jsem v předstíraným spánku a poslechla si jejich rozhovor. Dva z nich se ke mě přiblížili a kontrolovali jestli jsem vzhůru. Cítila jsem jemný dotek něčí ruky jak mi odhrnuje vlasy z tváře. "Já ti řikal že jsme toho sněžnýho obra neměli brát sebou!" "Je to kokot! Teď nás šéf stopro zastřelí.. totálně sme posrali jeho plán." Hodili po sobě zoufalí pohled a popošli dál. Oči jsem nechávala zavřený. Můj signál byl zabouchnutí dveří od místnosti kde mě drží. Ruce a nohy mi svázali, takže to nevypadalo moc nadějně. Doplazila jsem se k železné hraně jednoho z regálů a začala o ní lano otírat. Cítila jsem jak mě lano pomalu pouští ze svého sevření. Pomalu už napínal jen jeden slabý provázek, který se během sekundy přetrh jako všechny ostatní. "Dobře!" ušklíbla jsem si pro sebe. Ruce jsou volný, nohy už šli snadno rozvázat. Neustále jsem se rozhlížela okolo sebe a nenápadně odcupitala ke dveřím. Noha mi už stála na druhé straně dveří. Protáhla jsem se malou škvírou mezi nimi. Venku mě čekalo nemilé překvapení. Bylo tam okolo tuctu speciálně vycvičených vojáků (poznala jsem to podle uniformi) naštěstí si mě ještě nevšimli. "Sakra! Co teď.." Trošičku jsem zpanikařila a čekala na zázrak který vypadal že nepřijde. Zkusila jsem se odplýžit z místa činu ale marně. Zanedlouho si mě všimnul voják hlídající blízko dveří. Moje přítomnost se roznesla jako mexická vlna. Než jsem se stačila rozhlídnou, už na mě všichni zaměřovali. Čekali na jedinou věc..že nadzvednu ruce nad hlavu a vzdám se. Naštvaně mi cuklo v koutku úst. "Nemáš kam utéct! Vzdej se!" Křikl na mě z jednoho rohu. Já stála jako sloup a rukama nehla ani o centimetr. "Fajn." Nasadila jsem šílený úsměv. "Střílej!"

'''''''''''''''

Všichni přítomní se zarazili a házeli po sobě zmatené výrazy pod helmama. "emm.." odmlčeli se. Já si užívala každičký moment tohohle okamžiku. "Co se dějě?" Zašklebila jsem se provokativně. "Nebo vy mě nemůžete zabít?" Usmívala jsem se stejně jako na začátku. Vojáci začali couvat. Trošku je vyděsil můj optimistický úšklebek. "Takhle se mi to líbí" usmála jsem se ještě víc a obrátila se na patě. "Lili.." Ozval se za mnou neznámí mužský hlas. Začal si sám sobě stěžovat "řekni, otravovali tě?" Pořád jsem stála zády k mluvící osobě. "Tak to je ale nepříjemné.." Nevydržela jsem to a otočila se. V ten moment se ozvalo dvanáct výstřelů. Všichni muži do jednoho leželi v kaluži krve na zemi. "Jak.." Vypadlo ze mě. Vzhlédla jsem až ke tváři pachatele. Měl šibalský úsměv a nepříjemně si mě prohlížel. Vytřeštila jsem oči. Poznala jsem ho. Byl to....

------------------------------------------------

Čaukyyy!! Tak co? Kdo myslíte že je všechny postřílel? ;-)   :-]  případně pište do komentářů! <3