Budoucnost, Přítomnost a Minulost

Jedna z nich

O rok později:

"Zabezpečte hlavní vchod!" "Rozdělte se! Nikdo se k němu nesmí dostat!" desítky speciálně vycvičených mužů a žen se hnali ven, nebo hlídali vězně. Vězně kvůli kterému na nás útočí. "Wille! Rozdělíme se, ty běž rovně! Já to obejdu!" Nikdo kdo mi skřížil cestu neměl šanci. Dostala jsem se přímo za ně a společně s dalšími muži, jsme zaútočili na hlavního informátora. "Tady! Postarejte se o těch zbylích pár lidí. Já jdu dovnitř." Dveře od nákladního auta se rozrazily a v nich stála já. "Myslím že už toho bylo dost." Pistolí jsem mířila na jeho hlavu, zatímco se na mě ze židle vyděšeně díval. "Změň naší lokaci!" Pistolí mu výhružně mávam před očima. Ale on jakoby neslyšel. "Slyšíš!!" Nejprve vyděšený muž na mě hodil provokativní úsměv. "Nemůžeš mě zabít. Protože beze mě to nedokážeš." Odfrkla jsem si a vražedně se na něj podívala. "Ale s tím už si nědělej strarosti" usmál se ještě víc "už je stejně pozdě." Pohled mi zkameněl na jeho provokativním úsměvu. Ale ne..neříkej.. hlavou mi projížděla furt ta samá věta. "Sakra" ušetřila jsem ho a běžela zpět do budovy. Všichni nepřátelé byly mrtví. Chodbami utíkám k železným dveřím ale přišla jsem pozdě. Dveře byly dokořán a on nikde. Těšila jsem se že alespoň uvidím jak ho odvádí pryč. Že je budu moct zastavit a jeho odvést zpátky do cely. Během toho konečně poznám kdo to je... "Lili! Jsi v pořádku?" Křičí na mě Klára ze dveří místnosti. "..Jo ale prohráli jsme." Sklonim hlavu a pochoduju ke Kláře. "Hele?" Zvídavě se na mě podívá. "Kdo to vlastně byl?" Klára na mě ustaraně kouká ale já to chci vědět. "Ok tak já ti to řeknu" usměje se "cože?! To vážně? Jako, jen tak?" "Už jsi v tomhle namočená dost dlouho, takže proč ne?" "heh" ušklíbnu se. "Fajn tak poslouchej. Víš jak jsme ti říkali o tý druhý organizaci" začnu kývat hlavou "myslíš ta co na nás teď útočila." Rychle dodám abych v tom měla jasno. "Jop to je ona. No..asi si umíš domyslet kdo to byl..heh." Nervózně se rozesměje. "Vlastně to je jejich zakladatel. Čili vůdce." Nechápavě na ní koukám. "To jako fakt?! Takže naši nepřátelé mají zpátky svého vůdce?!" Klára se rozesměje. "Ale moc dlouho jsme ho neudrželi, chytili jsme ho chvíli po tom co si sem poprvý přišla." "..Aha" Kdo to asi je? "No, budu muset jít. Yort si svolal pár lidí, tak zatim!" Vyplázla jazyk a odběhla do společenské síně. "No asi mě tam nepotřebují." Zamumlala jsem si a odcházela do pokoje. První den co jsem přišla mi Will řekl že nebudu moct na nějakou dobu tohle místo opustit..no aspoň už mám vlastní pokoj. Otevřu dveře. Uvnitř, v mém malém útulném obýváku se rozvalim na gauč. Hlasitě si povzdechnu a začnu se převalovat ze strany na stranu. Nakonec se uvelebím na zádech. Rukou si pročesávám své dlouhé hnědé vlasy. "Naposledy jsem se nechala ostříhat na silvestra a teď už je červen." Mou konverzaci mi však překazí něčí zaklepání na dveře. "Dále! Je otevřeno!" Líně křiknu z gauče. Dveře rozrazí Will. Otráveně se na něj podívám "Co je?" To že přišel se mnou ani nehlo. Od té doby co jsem jedna z nich jsme neměli šanci si spolu popovídat a když už, bylo to ohledně jejich byznysu. Než jsem se vzpamatovala stál už nade mnou. "Tady jsou přibližné informace o naší zítřejší misi." Podával mi bílou obálku. Vzala jsem jí a vstala z pohovky. "Díky..to je všechno co si mi přišel říct?"  "vidím že ti vyrostly vlasy" ušklíbne se. "hmm" odpovím zatímco si hraju s jedním pramínkem. "No, tak zítra." Rukou mávne na rozloučení a mizí ve dveřích. "Ach jo" přijdu do koupelny k zrcadlu a zaujatě sleduju svůj odraz. Možná že si to tak i nechám.

------------------------------------